Máte taky rádi amatéry? Jste sami do něčeho jen amatérskými nadšenci? Pokud ano, dnešní krátké zamyšlení jsem se rozhodl věnovat právě nám.
Původ
Strašně mě baví objevovat malé bezvýznamné pravdy, které máme celé roky na očích a náhle je spatříme jen tak – zničehonic. Vezměte si třeba slovo amatér. Věděli jste, že pochází z latinského slova amator, tedy milovník? Já jsem o tom neměl do dnešního dne ani ponětí. Teď, když to vím, se ptám sám sebe, jak jsem to před tím mohl nevidět? Vždyť to dává dokonalý smysl!
Láska je slepá
Láska je eso v rukávu, které nic nepřebije. Je nám jedno, co to stojí. Žene nás kupředu a na ničem jiném nezáleží. Stejně tak to máme i my – amatéři.
Když jsme totiž skutečnými amatéry, věnujeme se různým činnostem především proto, že jsme do nich zamilovaní. Lítáme v tom až po uši. Nevidíme a neslyšíme, hlavu máme v pejru. Je nám vcelku jedno, jestli jsme v něčem dobří, nebo co si o tom myslí ostatní. Nebojíme se riskovat, protože nemáme co ztratit. Jsme vynalézavější, pouštíme se do holých bláznovství a přirozeně děláme víc chyb. A všechno je to strašná zábava!
Jako amatéři jsme extrémně zajímavý druh. Často je na nás i komický pohled. Jenže na té zarputilé vytrvalosti a přihlouplém úsměvu, se kterými překračujeme „překážky“, je něco dráždivého. Takhle se přece chovají jen idioti, ne?!
Pro(fík) a proti
Jo, to profíci – to je jiný kádr!
Profíci se berou vážně. Vědí moc dobře, v čem jsou dobří. A co jim nejde, tomu se raději vyhýbají jako čert kříži. Chyby se nepřipouští, jinak by se profesionalismus vytratil jak pára nad hrncem. Kdepak, to chce řád, zodpovědnost, uvědomění, a ať se každý hezky drží svého kopyta. Fušovat někomu do řemesla, když o tom nemáme ani šajna – to je ale volovina! Možná z toho čiší o kapánek míň radosti, ale z té se nenajíme. Tady se musí makat, kamarádi, makat!
Profíkem se nerodíme. Tím se stáváme odměnou za vynaloženou dřinu. Není čas ztrácet čas něčím, co nebereme vážně, v čem nebudeme nejlepší. Jak jako „jen tak pro radost“? Kde to žijete, vážení? Svět volá po výsledcích!
Finále
Většinou máme zavnímané, že být amatérem je něco podřadného. Jako by na nás ostatní v takovém případě nahlíželi skrz prsty a nevyslovené výtky jako: „Proč se radši nevěnujete něčemu smysluplnému?“ visely ve vzduchu jako bouřkové mraky.
Amatérismus je ale úžasně povznášející! My amatéři se nestaráme o to, jestli nám něco jde. Stačí nám, že nás TO baví – ať už je TO cokoliv. Já uznávám, že jsem asi trochu pošetilý blázen, ale probůh, ať navždy zůstanu amatérem – alespoň na duchu!
Podle Charlieho Chaplina jsme ostatně amatéři všichni, protože „v životě nemáme dost času na to, abychom byli něčím jiným“. Není to hezké, že jsme se tu takhle všichni sešli – životní amatéři na největší amatérské párty na světě?
D.
