„Kluk a dělá jógu? Tak to je ujetý!“
Z nějakého důvodu se většina mužského světa domnívá, že je jóga výhradně ženská záležitost. Kluci obvykle jógu vnímají jen jako takové protahování pro ženy, které rády nosí legíny a důležitě přenáší svojí jógamatku sem a tam. Představují si sál plný žen, které mezi sebou před lekcí vedou rádoby hlubokomyslné rozhovory a utěšují se navzájem v tom, jak smysluplný život vedou. To přece není nic pro pořádný chlapy. Ti patří do posiloven nebo na stadiony.
Jenomže ono to je tak nějak úplně jinak.
Z židle na podložku
Na úvod chci zdůraznit, že si nepřipadám dostatečně povolaný na to, abych vám vyprávěl, co to jóga vlastně je. Pro každého znamená jistě něco jiného, a mluvit za ostatní je asi taková blbost, jako zarytě odmítat vše, z čeho neukapává testosteron. Můžu vám ale říct, co jóga znamená pro mě – pro chlapa.
Z převážné většiny mě živí překládání, tedy vysedávání a datlování do počítače. Po třech letech jsem ale začal cítit, že mi záda a celkové držení těla odchází kamsi do kytek. Vždycky jsem sportoval, ale s nástupem práce se mému zadku začalo v pohodlném křesle líbit. I když byl však zadek spokojený, zbytek těla mi to dával pořádně sežrat.
Chtěl jsem se zase začít hýbat. Jaký sport ale dělat? V posilovně jsem toho měl za celý život odcvičeno dost a běh mě příliš nebavil (to bylo ještě před barefoot obuví). Chtěl jsem zkusit něco, čemu bych se v ideálním případě mohl věnovat kdekoliv a kdykoliv. A protože si plavecký bazén člověk posadí na záda jen horkotěžko, musel jsem objevit něco úplně nového.
A právě tehdy ke mně přišla jóga. Úplně sama a jako na zavolanou.
Jediným mužem ve studiu
Moje spolužačka z litomyšlského gymplu se józe věnovala už nějakou tu dobu. A protože v józe našla sebe i hluboký smysl, udělala si certifikaci a začala ji vyučovat. Pokud jste z Litomyšle a okolí, možná jste o Danielce Novákové slyšeli. Pokud jste odjinud, vůbec by mě nepřekvapilo, kdybyste o ní slyšeli stejně. Tahle neuvěřitelná sympaťajda je na podložce jako doma, a navíc má úžasný dar: je to opravdový Učitel (čtěte: „rétor, motivátor, průvodce, čistá energie, radost, obdivuhodný člověk“). A protože přes známé bývá cesta nejsnazší, sebral jsem jednoho dne kuráž a Danielce napsal.
Jasně že jsem z toho byl nervózní! O józe jsem věděl asi tak velký kulatý prd. Ale protože mě baví učit se nové věci, obavy z toho, že mi to nepůjde a skončím zlomený s nohama někde za hlavou, jsem nechal doma. Odvahu mi také pomohla uchovat skutečnost, že se mi na první lekci podařilo ukořistit podložku úplně vzadu. Co mi ale dodalo kuráž nejvíc, byl fakt, že nikdo z přítomných se nad přítomností kluka na podložce dvakrát nepodivoval!!
Názvy jógových pozic mohou někomu pořádně zamotat hlavu. Jak jsem ale brzy poznal, začnou rychle přecházet do krve. Zanedlouho jsem plynule přecházel z Psa hlavou dolů do Prkna, Čaturangy, Kobry a dalších, jako by se nechumelilo. Co na tom, že jsem neměl nohy úplně propnuté, že jsem se zamotal a sestavu popletl, že jsem si místo jedné pozice raději odpočinul, zatímco ostatní ženy následovaly Danielčin hlas do dalších sestav? To všechno bylo úplně jedno. Protože důležité bylo, že jsem na té podložce byl a snažil se.
Tělo protestovalo. Dech nestačil. Pot se řinul ze všech otvorů. Za chvíli jsem byl tak vyřízený, že tlukot mého srdce bezpečně přehlušoval uklidňující plynulou hudbu, která se studiem nesla. Ale já měl radost. Protože jsem tělo dostával přesně do pozic a ohybů, které mu tolik chyběly. A co víc – byl jsem přesvědčený o tom, že bourám další z mýtů. Jóga totiž není vůbec žádné šolichání. Naopak, došlo mi, že by se při ní zapotil i sebezkušenější sportovec.
Ohnout hlavu
Danielka ráda říká, že ohýbá hlavu i tělo. Nejen že je to naprosto geniální slovní spojení, ale také dokonale popisuje to, jak jsem jógu začal vnímat i já.
Od svých bolavých zad a krční páteře jsem se přesunul o něco výš. Tam, kde to svým způsobem všechno začíná.
Stojí za to zmínit, že se řadím mezi vysoce citlivé lidi (HSP – Highly Sensitive People). To znamená, že mám svoje emoční senzory o něco nabroušenější než ostatní. Díky tomu dokážu velmi rychle rozpoznat, když je mi někde, s někým nebo při něčem dobře, či nikoliv. Tahle superschopnost protkaná s empatií ale vyžaduje větší psychickou hygienu, protože do mě stres moderní doby a další vjemy zabodávají mnohem ostřejší hroty než u otupělejších jedinců.
Jóga mi přišla opět vstříc s otevřenou náručí. A nejen to. Pevně mě objala a vynesla mě na horu, ze které všechno dokážu vnímat s větším nadhledem a odstupem. Poskytla mi útočiště a způsob, jak vše zpracovat po svém.
„A už jsou tady ezobláboly!“ říkáte si možná, pokud jste dočetli až sem. Nechci tady vymezovat žádné hranice a rozdvojovat naši společnost ještě víc, než jak to zvládají politici a lidská hloupost. Protože i když třeba nevěříte na energie, sílu dechu a myšlenek, čakry apod., snad se shodneme na tom, že HLAVA má fakt velký podíl na tom, jak se mají naše těla, emoce, a především zdraví.
Moje vysoká citlivost společně s emočními vzorci zděděnými po některých lidech z mého rodu mi dlouhou dobu celkem zatápěly. Obavy, strach, nervozita, vztek, nesoustředěnost, žárlivost, smutek, úzkost, náladovost a všechny ostatní takové nesmysly se mnou pravidelně cvičily jako s boxovacím pytlem. Do mých 23 let mi to „nevadilo“ jen z toho důvodu, že jsem si to vůbec neuvědomoval. Na mých vztazích, zdraví a smýšlení se ale vše zapisovalo tučnou linkou. Linkou, kterou mi pomohla neuvěřitelným tempem mazat až jóga a meditace s ní spojená.
A ano, kluci, pořád mluvím i k vám! Jsem totiž naprosto přesvědčený o tom, že i vám má tenhle rozměr jógy v dnešním světě nezdravě zaměřeném na výkon mnohé co nabídnout. O psychické hygieně se totiž začíná mluvit až tehdy, když člověka dostihne nějaký zdravotní problém či nemoc – a kolikrát ani tehdy ne. Přitom čistá hlava dokáže přinést mnohem kvalitnější život: lepší sportovní i karierní výsledky, vztahy, větší spokojenost, vyrovnanost, odolnost a daleko víc.
Ty skeptické z vás uklidním: jóga nespasí každého od všeho zlého. To mnohem víc záleží na vašem uvědomění, a především na upřímné touze spasit sami sebe. Ale jako tomu bylo v mém případě, jóga přesně zapadá do mozaiky celkové změny. A existuje velká šance, že se stane její nedílnou součástí.
Pro každého
Jóga je tu přes 5 000 let a je dost pravděpodobné, že tu bude minimálně ještě stejně tak dlouho. Udržuje ji síla a tradice, která promlouvá k milionům lidí. Každý z nich si v józe našel něco jiného. A to je na tom to nejhezčí. Protože dokonce i vy, ať už jste kdokoliv, si v ní můžete najít to své.
Takže, kluci, nebuďte poseroutky a dejte józe šanci. Protože i kdyby vám neměla přinést nic jiného, minimálně zkusíte něco nového a při dalším vysedávání u pivka budete vědět, o čem je řeč.
Poděkování
Tuhle poslední kapitolku bych chtěl využít k poděkování:
Děkuju Danielce, která ke mně jógu přinesla. Jsi bytost na správném místě.
Děkuju svojí Natálce, se kterou jógu objevujeme a navzájem se v ní podporujeme. Jsi to nejhezčí, co mi život přinesl.
Děkuju Pataňdžalimu, který miliony lidí naučil vztáhnout ruku a uchopit ohromnou sílu, jenž se v každém z nás skrývá.
D.
