V jádru každého správného předsevzetí leží pifka. Ať už to jsou naše špíčky, neschopnost pokročit ve španělštině dál za hranice věty El perro está tumbado debajo de la mesa (Pes leží pod stolem) nebo třeba takové hezké české vyhoření. Nespokojenost je motor – to my Češi dobře víme, a proto tak neustále remcáme.
No a já začal být nespokojený jako prase mimo žito. Nejen proto, že uplynul další rok a já opět nenapsal slibovanou knihu (!!!), ale také kvůli tomu, že se mi mé 26leté tělo a hlava začaly tak nějak rozsypávat pod rukama (jde to vůbec takhle říct???). Zkrátka nastal čas na změnu. A jak vám mohl prozradit příběh v popisku, je toho celkem dost.
Víc tady a teď
Pokud jste taky pořád hlavou v oblacích, pak stoprocentně víte, o čem je řeč. To by člověk pořád vymýšlel, promýšlel, zamýšlel, až by všechno přemyslel. Já jsem na tohle celkem expert, i když taky už to není, co to bývalo!
Loňský rok mi doslova proletěl mezi prsty. To byly pořád nějaké povinnosti, stereotyp a lenost a najednou FÚÚ a je to všechno pryč, my jsme zase o rok starší a ptáme se sami sebe, jestli takhle chceme proletět celým životem. Ve chvílích silné morálky odpověď pochopitelně zní ROZHODNĚ NE. A proto – dokud tu morálku stále mám – se chci v novém roce soustředit hlavně na přítomnost a pořádně ji prožít a nasát. Jak jsem už stihl poznat, to nejdůležitější už stejně mám, tak proč si to pořádně neužívat? Jinými slovy: v novém roce si to všechno BUDEŠ vychutnávat plnými doušky!!!! A běda ti, jestli ne.
Víc lidi, méně samoty
Introvert jako prase a touží po lidech. To mě podrž! No jo, došlo i na mě. A i když sám sebe považuju za skvělého společníka, partu tvoří dva a více. Jinými slovy se chci víc obklopovat sapíky (zkr. homo sapiens sapiens, pozn. redaktora), což, jak věřím, nepomůže jen mé chřadnoucí dušičce, ale také mému spisovatelskému střevu. Všechny příběhy jsou už přece dávno napsaný, stačí se jen dívat kolem sebe (když nejste neustále zavřený mezi čtyřmi zdmi).
Nový rok, nové Já. Lépe řečeno nové společenské Já! I kdyby mělo jít jen o small talk s náhodným kolemjdoucím nebo filozofickou disputaci s holuby. Všechno se počítá. Až vás proto na ulici přepadne vysoký překladatel s blbým dotazem, nedivte se. Byli jste varováni.
Alkoholu odzvonilo
Víc lidí a méně alkoholu? Že se to vylučuje? No, možná trochu jo, ale to bych nebyl já, abych nenašel nějaký způsob. Takhle, alkohol mě fakt ničí, pozoruju to na sobě pokaždý, když si dám víc než jedno pivo. Moc toho, jak se říká, nevydržím, ale vůbec mě to netrápí. Trápí mě spíš to, že i tak to do sebe leju, většinou i když na to nemám vůbec chuť. To je špatně, to mi vadí.
Bude to těžký, nátlak okolí bývá obrovský a bezcitný. Já chci ale vytrvat a cucnout si alkoholu jen tehdy, pokud na to budu mít opravdovou chuť (která stejně po prvním pivu končí, takže houby zle). No, a protože jsem teď z kraje nějak plný odhodlání, dost si věřím, že to bez alkoholu vydržím nějakou dobu úplně. Za ta NEpromarněná rána a NEbolest hlavy mi to stojí, lidi, fakt. Tak mi to v té hospodě ulehčete a nenaléhejte příliš. Anebo klidně naléhejte, věřím si tak, že bych mohl skály lámat!
Zdraví na prvním místě
Já vím, tohle je taky taková novoroční klasika. V tomhle ohledu mám ale ukázkový poker face a myslím to smrtelně vážně. Zdraví mi loni trochu haprovalo a silvestrovská Kodaň s 39 horečkama byla poslední kapka.
To znamená: žádné rýmičky a už vůbec žádné bolesti zad a krku z toho neustálého sezení. Místo toho si v novém roce střihnu pravidelné otužování, zdravý pohyb, hooodně spánku a taky by to chtělo trochu poladit to jídlo.
Neházím to do placu jen tak, vím, jak ohromný dar moje zdravé tělo. Chci se o něj svědomitě starat, ať se ještě v 90 mám čile k světu. Zastávám totiž ten názor, že je toho tady na tom světě spoustu k vidění a jeden život na to nestačí. Já jich k dispozici víc nemám, tak ať aspoň stojí za to!
Řekni, co tvoříš, a já ti řeknu, kdo jsi
A odpověď bude vždycky: zatraceně skvělej božan! Protože pokud něco tvoříte, znamená to, že jsme tak trochu ze stejného těsta. A protože já už doslova kynu, musí to všechno ven. Rok 2023 bude totiž ve znamení tvorby, lépe řečeno psaní.
Pořádně nakopnu svou fantazii a budu se více věnovat smyšleným příběhům, povídkám, ale i delším formátům, které určitě najdete tady na blogu v rubrice Z fantazie na papír. Dokonce jsem se už i přihlásil na kurz tvůrčího psaní, který mi určitě rozšíří mozkovnu a vnese do toho mého pisálkovství trochu umu a profesionality. Nesmírně se na všechno to psaní těším, protože jsem opět objevil Ameriku a potvrdil si, že mi psaní sálá z duše a nabíjí mě neskutečným množstvím energie.
Tak pojď, múzo spanilá, vyzývám tě na pořádného dupáka!
Čím víc zemí, tím víc zemí
Loni jsem toho moc nenacestoval a na horách jsem byl možná tak jednou, což je na mě – samozvaného kopečkáře – pořádná ostuda. Takhle by to dál nešlo, kamarádi. Potřebuju poznávat a objevovat! A proto cítím ohromný dluh, který v novém roce hodlám splatit.
Milý Dominiku, v novém roce navštívíš alespoň 5 různých zemí (což je třeba číslo, které mě jen tak na haluz napadlo, a vůbec nevím, jestli je to hodně nebo málo)!!! Reálný to určitě je, protože jednu zemi mám už úspěšně za sebou díky silvestrovskému Dánsku. Za dva měsíce nás s Natálkou čeká Řím, potom Slovensko, tak to by bylo, aby dalších zemí nebylo!
Pokud máte podobný plán, dejte mi určitě vědět, kam se chystáte. Rád se nechám inspirovat, protože stále budu muset vymyslet 3 destinace, a pokud jste četli pozorně, víte, jak to s tím vymýšlením a přemýšlením mám poslední dobou nahnuté…
Zeleně a s úsměvem
Nejnovější film Davida Attenborougha jsem viděl už před nějakou dobou. Tehdy mnou dost otřásl a závěrečné titulky jsem už měl přes slzy celé rozmazané. Letošní návštěva Dánska ve mně probudila odhodlání, které za tu dobu stihlo pořádně uzrát.
Přírodu miluju stejně jako psaní – bez ní bych byl jen tak jako napůl, anebo vůbec. Dost mě trápí, jak zbytečně zatěžujeme životní prostředí a ničíme si vlastní domov. Je to s podivem. Taky přece nekálíme tam, kde spíme, ne? To jsou pořád samé plasty, plýtvání energií, znečišťování, dobývání… Tyhle otázky nejsou vůbec snadný, sám na ně neznám vhodnou odpověď. Ale alespoň to minimum, které jako jednotlivec můžu dělat pro lepší planetu a tu nepopsatelně krásnou přírodu, je dobrým způsobem, jak ty odpovědi najít. Kdyby s vámi tohle téma souznělo, doporučuju zhlédnout na Netflixu seriál Nohama na zemi, který se udržitelností a péčí o naši Zemi jen hemží.
Hlavně efektivně… nebo ne?
Však ono se to taky nezblázní, když si občas hodím nohy nahoru! Protože je ale začátek roku a já jsem skutečně plný motivace vrhnout se na nové příležitosti, chci být ztělesněním efektivnosti. Alespoň 80 % času.
Lidi často zaměňují efektivitu s produktivitou. Tenhle nešvar se nějaký ten pátek týkal taky mě, takže jsem si naivně myslel, že čím víc toho stihnu, tím bude můj život lepší, nebo co. Samozřejmě to tak není. Došlo mi to při jednom tom večeru, kdy jsem se absolutně vyčerpaný a mentálně deprimovaný chystal po celodenním vysedávání u počítače napsat další článek – na počítači, to dá rozum.
Produktivní jsem možná byl, ale s efektivitou to nemělo co dělat. Protože místo toho, abych si pořádně odpočinul a sesmolil ten článek s čistou hlavou za necelou hodinu, plácal jsem se s každým jedním slovem skoro celý večer a zuby nehty se držel při vědomí. Ani ten výsledek za moc nestál. Takhle to dál nebude. Ne v roce 2023 a ani nikdy potom. Chci dělat věci efektivně, tak aby byly kvalitní, sebraly mi co možná nejméně energie a času a dělaly co největší radost.
Vyrovnání pracovních sil
Mě vám to začalo u toho počítače už dost ničit! Záda nadranc a stresový hladiny někde ve výšce 11. patra. No jo, byly výdaje, takže vydělávat se muselo! Jenomže v novém roce se mi ani za mák nechce v tomhle režimu pokračovat. Zdraví mám jen jedno a nervy jakbysmet!
Překládání je boží, ale čeho je moc, toho je příliš. A protože výsledky své práce ve finální podobě vlastně nikdy nevidím, došlo mi, kolik energie odevzdávám mrtvé věci. Tohle si žádá trochu srovnat účty. Překladových projektů si chci v novém roce brát méně alespoň o třetinu. Do toho zařadím víc vyučovacích hodin angličtiny a skvělých rozhovorů se svými studenty, pravidelné psaní článků a povídek, vlastní vzdělávání a jsme doma!
Změna se navíc nebude týkat jenom obsahu práce, ale i prostředí. Jinými slovy už mi to doma trochu leze na mozek. Vždyť v kavárnách je ostatně hezky a pokud v nich bude o jednoho digitálního nomáda navíc, svět se už nezboří. Na plánování nejsem žádný odborník, ale tohle se mi jeví jako celkem udržitelný model, který bezpečně udrží vyhoření daleko za jeho vznikem.
Hlavně se bav
Jeden z nejdůležitějších bodů, jehož umístění na konec článku nehraje vůbec žádnou roli. Tady jste ostatně v mém světě, a tak platí moje pravidla.
Na tohle, Domčo, nezapomeň, protože to se pak jinak můžeš klidně stavět na hlavu, ale bude ti to úplně na houby. Život není sice zase tak krátkej, ale celkem rychle utíká, tak se nezabývej nesmysly, které ti nepřináší zrovna dvakrát radosti. A když už se jimi zabývat přeci jen musíš, udělej všechno proto, aby to byla co největší zábava. Nedovol tomu vnitřnímu dítěti umřít. A jestli máš pocit, že už se stalo, nevěš hlavu – ono tam pořád někde je. Stačí ho jen vylákat a pak se mu pořádně věnovat. Jak to udělat, na to už budeš muset přijít sám, ale je dost možný, že si to neodpustím a napíšu na tohle téma zase nějakej hrozně poučnej článek.
Tak držím pěsti a ty je drž zase mně! To zvládnem.
D.
