Poslední dobou jsem měl spoustu práce. Podle toho taky vypadá počet nově publikovaných článků: sečteno podtrženo nula-nula prd!!! A protože rád zabíjím dvě a víc much jednou ranou, přináším vám článek na aktuální a mně velmi blízké téma (možná bližší než bych si vůbec přál).
Proboha, co se ti stalo?
Když jsem přepracovaný, poznáte to naprosto spolehlivě. V hlavě mám vymleto, jsem zbytečně nervózní a unavený, nic mě nebaví a mým jediným přáním je usnout a v ideálním případě se už nikdy neprobudit. Kromě podráždění a zoufalosti se o mě taky pokouší hyperaktivita, nekontrolovatelné výbuchy smíchu spojené s polohou plodu nebo bezduché otáčení na kancelářské židli. Celé to vlastně vypadá dost strašidelně.
Čeho je moc, toho je prostě příliš. Přepracovanost může vzniknout z čehokoliv. Nástup je pak o to rychlejší, čím stejnorodější činnosti děláme. Na konci pomyslného tunelu pak vidíme jenom dvě věci: obrovskou láhev tvrdého alkoholu a svěrací kazajku.
Přepracovanost není ani žádná novinka. Dokonce si myslím, že se z ní pomalu stává standard a značka „správného“ zaměstnance nebo studenta. Když prostě nenesete známky naprostého strhání, málo se snažíte! Zvlášť dnešní doba klade často skoro až nesmyslné nároky na výkon, a podle toho to taky tak vypadá.
Přepracovaný člověk je pořád v zápřahu. A i když je naše tělo zatraceně odolné, jednou přijde den, kdy ho to naše tajtrlikování přestane bavit a vezme si neplacenou dovolenou.
Jak se tedy zbavit přepracovanosti a stresu s ní spojeného dřív, než bude příliš pozdě?
Zaklapnutím počítače to nekončí
Řekl vám už někdo, ať si netaháte práci domů? Přiznám se, že mně teda ne. Za to ale nemůžou moje sensei schopnosti, ale prostý fakt, že já z domu pracuju. To však nemění nic na tom, že bych měl stejně jako vy dost jednoznačně rozlišovat, kdy práce končí.
Jenomže to se snadněji řekne, než udělá. Naše hlava totiž nemá zavírací dobu. Jede neustále, a tak přirozeně mnohdy pracuje ještě dávno poté, co zabouchnete dveře od kanclu nebo učebnici. Jak ji vypnout? Jak se naučit přejít do odpočinkového režimu a zatnout tipec všem myšlenkovým pochodům, které si dotáhneme z práce a které nás rozkládají zaživa?
Pracujte méně
To by vás určitě nenapadlo, co? A i když to zní jako ideál vystřižený z pohádky, málokdo si ho může dovolit. Co si však může dovolit každý z nás, je pracovat efektivněji. A když si dáte záležet, tyto dva pojmy mohou v zásadě znamenat totéž.
čas – množství práce – kvalita práce – množství vynaložené energie
To jsou aspekty, které je třeba neustále vyvažovat. V ideálním případě je žádoucí udělat co nejvíce kvalitní práce za co nejkratší dobu s co nejmenším úsilím. Jak tuhle svatou trojici promítnout do reálu je už trochu oříšek a dost záleží na tom, jakou práci vykonáváte a za jakých podmínek. V rámci odpovědnosti za své zdraví se můžete vrhnout do vlastního pátrání a pokusit se najít konkrétní způsoby. Já rozhodně doporučuju knihu od Tima Ferrisse s názvem Čtyřhodinový pracovní týden, ve které najdete hromadu zajímavých přístupů, tipů a doporučení. Vtip je v tom začít přemýšlet jinak.
Bez práce nejsou koláče, bez odpočinku není chuť
Jo, dobře, občas máme práce až nad hlavu. A pokud ji z nějakého důvodu nemůžeme omezit, měli bychom alespoň úměrně odpočívat. Ruku na srdce, práce je sice důležitá, ale odpočinek důležitější. Od něj se totiž odvíjí vše ostatní.
Mám pro vás takový návrh! Pro každý den si vyhraďte přesnou dobu, po kterou budete jenom odpočívat. Držte se zásady, že co je v kalendáři, přes to nejede vlak. I kdyby měly z nebe padat trakaře, vy musíte udělat vše proto, abyste v konkrétní dobu mohli nerušeně odpočívat. Buďte jako ras, na případné narušitele ceňte zuby a vrčte, vždyť jde o vaše zdraví!
Rodičové malých dítek teď určitě sahají po nabroušených vidlích, ale dejte mi ještě šanci! Odpočinek totiž může trvat jen kratičkou dobu. Pokud je dostatečně kvalitní.
Není odpočinek jako odpočinek
Zaručený způsob, jak se zbavit přepracovanosti, je pořádně se vyklidnit a přijít na jiné myšlenky. Respektive všechny myšlenky pustit k vodě, mozek vypnout a zahodit klíče. To je ale trochu oříšek, protože nejde dost dobře vysypat z rukávu univerzální recept, který by vyhovoval každému z nás. O tom, co nám funguje, koneckonců mnohdy nemáme páru ani my sami. Není ale nic jednoduššího než moje oblíbené zkoušet, zkoušet a zkoušet.
Způsob, kterým odpočívám se liší podle typu únavy. V zásadě se ale točí kolem hlavních pilířů: procházení se, saunování, čtení, jóga, focení, výletování, opékání špekáčků, jízda na kole, meditace.
Když jsem unavený fyzicky, strašně rád si zajdu do sauny nebo si zalezu do peřin s knihou. Když jsem unavený psychicky, není nic lepšího, než se vydat na pohodovou procházku s foťákem na čerstvý vzduch. Někdy jsem rozložený z obou stran, a tak zvládnu jenom poslouchat podcasty nebo hudbu… Každý den je jiný.
Zen vám přinese cokoli, co vám dělá radost a ideálně se svou povahou naprosto liší od práce, ze které vám praská hlava ve švu. Může se vám to zdát jako banální připomínka, ale až příliš často se setkávám s tím, že lidi, kteří vykonávají sedavé zaměstnání a čučí celý den do počítače, po příchodu z práce sednou na gauč a zapnou na několik hodin televizi. Pro tělo a mozek se toho tak moc nezmění a odpočinek se logicky nekoná.
Tady narážím na jednu hrozně důležitou věc, která nám obecně ještě moc nejde: skutečně vnímat, jak se na nás okolí podepisuje a neustále si klást relevantní otázky.
Když se tedy rozhodnu, že budu odpočívat u televize, skutečně cítím, že od ní odcházím nabitý energií a s chutí pustit se do něčeho dalšího? Skutečně mi to dělá tak dobře, nebo mě to akorát ještě víc rozbije a rozláme?
Upřímné odpovědi jsou pak jasným vodítkem k tomu najít to pravé ořechové a oddávat se relaxaci jako pravý zenový mistr. A dost často také vedou k odhalení: třeba vám dělá dobře činnost, na kterou byste ještě včera nevsadili ani zlámanou grešli. Tak se nechte překvapit a dejte šanci i té procházce, i když je venku zima a zvyk vám velí omezit pohyb na minimum a radši strčit hlavu do písku.
Pokud se vám tahle introspekce nedaří, nezoufejte. Ani já nejsem ve všem stoprocentní, a tak se mnohdy přistihnu, že odpočívám úplně jinak, než by si moje tělo žádalo. Od počítače rovnou ke knize, od knihy rovnou k Netflixu. Oči, mozek, záda, všechno je v úplně stejném zápřahu jako při práci. Naštěstí se tělo umí přihlásit o slovo a většinou mě po několika přečtených stránkách pošle expres rekomando do říše snů. Já ti ukážu, jak se odpočívá, ty jeden…
No a víte co? V tomhle má to moje těleso zase jednou pravdu.
Jděte spát
Ať si každý říká, co chce, spánek je nejzákladnějším lékem všeho. V jeho průběhu dochází k mnoha reparačním a regenerativním procesům, které dokáží naše těla a mysli opět postavit na koleje. Proto i v případě přepracovanosti a s ní spojené únavy je nejlepší zaplout do peřin.
Spánek ale nestačí. Protože řekněme si upřímně, kdo by chtěl trávit své dny jenom prací a spánkem? Takový kolotoč není ani zdravý, ani produktivní, ani efektivní, a celkově je vlastně úplně na prd. Nenalhávejte si, že stihnete hodně práce, když budete jenom makat. Tělo není robot a má své limity.
Cirkadiánní rytmus
Každý den trvá něco kolem 24 hodin. A evoluce tomu přizpůsobila veškerý chod našich těl, respektive jejich rytmus. Podle cirkadiánního rytmu lze rozdělit den na 3 logické celky: spánek, výkon, odpočinek. Těm z vás, kterým čísla nejsou cizí, jistě už došlo, že každý tenhle celek trvá přibližně 8 hodin. A teď ruku na srdce, kdo z nás odpočívá (a spí) 8 hodin denně?
Chcete se zbavit, nebo dokonce předejít přepracovanosti a stresu? Nedá se nic dělat, budete muset odpočinku věnovat daleko víc času než doposud.
Řekněte si o pomoc
Prací se můžete nechat zavalit až příliš snadno. Mnohem obtížněji se z té hromady vyhrabává. Obzvlášť, když jste na to sami.
Říkat si o pomoc se moc nenosí. Naše ego nechce vypadat jako slaboch, který ani nezvládne odklidit padesát tisíc tun hnoje. Vždyť to přece zvládá každý, tak proč ne ty?! Protože víc hlav víc ví a ve dvou se to lépe táhne.
Pochopitelně máte na stole práci, kterou nemůžete svěřit někomu jinému. Co ale ty další každodenní povinnosti, které skutečně zvládne každý? Dáte mi jistě za pravdu, že se nehodí lidi kolem nás neustále obtěžovat s prosbičkami o laskavost. Ale jednou za čas to přeci nikomu neublíží. A pokud vám to pomůže a uleví, nevidím jediný důvod, proč se na někoho neobrátit. Při nejhorším vás dotyčný odmítne. Aspoň to ale zkusíte, a to za tu potenciální úlevu stojí.
Nevymýšlejte si zbytečnou práci
V tomhle jsou lidi odborníci. Jakmile nás výchova naočkuje k tomu, že je nutné neustále něco dělat, velice obratně si začneme sami vymýšlet nejrůznější povinnosti, kterými můžeme úspěšně přetěžovat náš systém.
Já chápu, že ty úklidy a nákupy se samy neudělají, ale skutečně ta špinavá okna nepočkají ještě alespoň pár dní? (Podle mé babičky teda rozhodně ne! 🙂🙂🙂) Opravdu je tak nutné hnát po návratu z práce zase do města jen kvůli pár rohlíkům? (Podle mé babičky rozhodně ano! 🙂🙂🙂). Jenomže jedním z tajemství života, které se mi podařilo vysledovat, je to, že většina povinností a úkolů se prostě nepo***e.
Pokud toho tedy máte v práci nebo ve škole až nad hlavu, nenakládejte si ještě víc a radši místo toho odpočívejte, ať tím, kdo se po***e, nejste nakonec vy.
Závěr
Jako lidi pracujeme fakt dost. Nutí nás k tomu doba a společenské konvence. Já si ale myslím, že naše zdraví a psychická pohoda jsou mnohem důležitější. Protože když jsme přepracovaní nebo bojujeme s vlastní hlavou, ani té práce v konečném důsledku nezvládneme udělat tolik, jako kdybychom pracovali méně a byli více odpočatí.
Někdo je přepracovaný neustále. Někdo jiný funguje ve vlnách. Existuje vůbec nějaký ideální model? Určitě ano. A ten se pro každého z nás bude lišit. Můžeme číst stovky a stovky poučných knih nebo poslouchat celé řady odborníků, v konečném důsledku bychom ale hlavní pozornost měli věnovat pouze jedinému zdroji: našemu vlastnímu tělu. Protože i když jsme si odvykli mu naslouchat, naše tělo jakožto dokonalý biologický stroj ví přesně, co mu dělá a nedělá dobře. A o tom nás také neustavičně informuje. Ať už bolestí hlavy, spodních zad, zhoršeným zrakem, rychlejším tlukotem srdce, nespavostí, únavou, nechutí, zhoršenou náladou, střevními obtížemi… stačí si vybrat.
Proto lze říci, že jeden spolehlivý recept na přepracovanost skutečně existuje: naslouchejte sami sobě a dělejte to, co vám dělá dobře.
Nebo se řiďte podle starého Lotranda: „Hlavně nepracuj!“
Vaše volba.
D.
