Ať už velké či malé, odvážné nebo střízlivé, cíle udávají našemu životu směr. Pomáhají nám zdokonalovat se v tom, co je nám blízké, a dosahovat zadostiučinění. Bez cílů bychom byli jen znuděné skořápky, které by ani neměly motivaci se zvednout ráno z postele. Vím to, protože takovou skořápkou jsem býval i já.
„Musíte být víc ambiciózní!“ radí nejrůznější internetoví guru, kteří se vám snaží ukázat, že můžete žít stejný pohádkový život jako oni. Já slovo ambiciózní nikdy neměl rád. Vzbouzelo ve mně nelibé obrazy hodnot zaměřených na výkon, peníze a společenské postavení, což je přesně to slavné trio, kterým jsem odjakživa opovrhoval. Trvalo mi hezkou řádku let, než jsem si to v hlavě rozebral a přidělil onomu zakázanému slovu vlastní význam.
Ambiciózním člověkem dnes rozumím někoho, kdo nehodlá marnit čas zbytečnostmi a dělá vše pro to, aby se něčemu novému naučil nebo se posouval v tom, co ho baví a naplňuje.
No, to už zní lépe! A když už jsme si to takhle hezky vyjasnili, proč se takovým ambiciózním člověkem rovnou nestát? Vždyť času na světě máme každou sekundou čím dál míň. Pojďme ho tedy využít k něčemu smysluplnému.
1. Cíle
Vytyčujete si své cíle? Já to dlouhou dobu nedělal. Měl jsem sice nějakou představu o tom, kde bych se chtěl v budoucnosti ocitnout, ta však byla mlhavá a s nejednoznačnými hranami. Vytyčení cílů je přitom naprosto nezbytný krok. Velice přehledně nás totiž vedu k tomu, čemu je třeba věnovat pozornost.
- Buďte konkrétní
- Začínejte s malými váhami
- Nepřehánějte to s množstvím cílů
- Ke každému cíli přiřaďte činnost, která vás k němu dovede
- Pusťte se do toho
Buďte konkrétní
Spousta z nás dělá chybu v tom, že si vytyčí cíle příliš nejasné. Platí přitom jednoduché pravidlo: buďte co nejvíce konkrétní. Jedině tak získáte mnohem zřetelnější představu o tom, co je potřeba udělat.
NAUČIT SE LÉPE VAŘIT – takový cíl zní sice pěkně, ale postrádá konkrétnost. Jako začínající kuchaři tak můžete být na vážkách, jak to celé uchopit. Mnohem jasnější a jednoduší proto bude, když tento cíl změníte například na NAUČIT SE UVAŘIT SVÍČKOVOU. Tady už je zřejmé, co se po vás bude chtít. Stačí si vzít kuchařku a nastudovat si přípravu svíčkové nebo se obrátit na maminku nebo babičku, které ty svíčkové umí stejně nejlépe. Jakmile tenhle pokrm zvládnete, můžete pokračovat dál a NAUČIT SE DĚLAT ROASTBEEF. Když budete takhle postupovat dál, brzy z vás bude šéfkuchař, ani nestačíte mrknout okem.
Začínejte s malými váhami
Platí, že čím jednodušší cíl si vytyčíte, tím pravděpodobněji ho dosáhnete. A i když můžete být ambiciózní a netrpěliví, doporučuju opravdu postupovat krok za krokem a náročnost cílů zvyšovat postupně.
NAUČIT SE MLUVIT PLYNNĚ ANGLICKY – další z půvabných cílů, že? Jenomže pokud jste úplný začátečník a dáte si za úkol takovou bombu, je téměř jisté, že vás čeká hodně těžkých chvil. Nejen že je tenhle cíl opět vágní, ale navíc vyžaduje ohromné množství úsilí, což vás jako začátečníky může velmi silně odrazovat. Představa toho ohromného množství práce, která vás čeká, se může podobat výstupu na Everest. Bude to těžké, bude se vám zdát, že je vaše cesta nekonečná a nebudete oceňovat ani malé pokroky. Brzy ztratíte motivaci a vykašlete se na to. Mnohem lepším řešením proto bude ukousnout si menší sousto a cíl změnit například na NAUČIT SE PLYNNĚ ANGLICKÉ FRÁZE Z PROSTŘEDÍ RESTAURACE. Takového cíle dosáhnete mnohem rychleji, takže vás to bude motivovat pokračovat ve studiu jazyka dál.
Další příklady zjednodušení:
VYSTUDOVAT MEDICÍNU → DOKONČIT PRVNÍ ROČNÍK MEDICÍNY S PRŮMĚREM X
UBĚHNOUT MARATON → UBĚHNOUT PŮLMARATON → ÚČASTNIT SE BĚŽECKÉHO ZÁVODU
…
Jednoduchý cíl = méně úsilí = větší pravděpodobnost, že cíle dosáhnete. Postupně můžete náročnost cílů zvyšovat, takže celý proces bude zábavný a půjde vám náramně od ruky! Zanedlouho zjistíte, že se prostřednictvím několika menších cílů dostanete k tomu hlavnímu, k čemu jste od začátku směřovali. Prostě si tu cestu na Everest rozdělíte na etapy a vždy se soustředíte jen na jednu konkrétní z nich.
Nepřehánějte to s množstvím cílů
Cílů a snů může mít člověk habaděj. Pokud jich chcete ale dosáhnout, nepřehánějte to s nimi. Tim Ferriss ve své knize Čtyřhodinový pracovní týden doporučuje vytyčit si maximálně 5 cílů pro následujících 6 měsíců a dalších 5 cílů pro následujících 12 měsíců. Ani o jeden navíc. Příliš snadno se totiž zamotáme do sítě, ze které není úniku. Co dělat dřív? Čemu dát přednost? Lidé v téhle situace obvykle skáčou od jednoho k druhému, aniž by v čemkoliv dosáhli jakéhokoliv pokroku. Buďte rozumní. Vytyčte si menší počet cílů. Uvidíte sami, že za chvíli budete sepisovat další a další seznamy, takže toho v konečném důsledku stihnete víc.
Ke každému cíli přiřaďte činnost, která vás k němu dovede
Pokud jste si už vytyčili rozumné množství konkrétních a relativně snadných cílů, je načase se zamyslet, které činnosti vás k nim dovedou. Tady je třeba být opatrný a skutečně si dát na čas, protože ačkoliv se to může zdát snadné, je to docela oříšek. V tabulce uvádím několik příkladů.
| CÍL | ČINNOST | |
| Naučit se plynně anglické fráze z prostředí restaurace | → | Každý den se naučit alespoň 5 frází |
| Naučit se uvařit svíčkovou | → | Uvařit svíčkovou alespoň třikrát do měsíce |
| Uběhnout maraton | → | Každý den uběhnout alespoň X kilometrů |
| Sestavit elektronickou knihu povídek | → | Každý den psát alespoň 1 hodinu |
| Naučit se retušovat portrétní fotografie | → | Každý den vyretušovat alespoň jednu portrétní fotografii |
Ani u činností nezapomínejte na postupné zvyšování náročnosti. Nenakládejte si hned příliš, protože vás psychika zradí. Pokud chcete začít cvičit, ale do téhle chvíle jste se jen váleli na gauči a jedli brambůrky, vidina 15minutového cvičení denně pro vás bude jistě snesitelnější než 1 hodina denně, nebo dokonce 1,5–2 hodiny denně!
Např.:
| KDY | ČINNOST | |
| 1. TÝDEN | Psát denně alespoň 10 minut | |
| 2. TÝDEN | Psát denně alespoň 15 minut | |
| 3. TÝDEN | Psát denně alespoň 20 minut | |
| 4. TÝDEN | Psát denně alespoň 25 minut |
Postupné navyšování náročnosti má ještě jednu nespornou výhodu: lépe se díky němu ukotvují návyky. To znamená, že každým dnem se vám daná činnost bude dělat snadněji, a tak ji logicky budete moci dále ztěžovat, abyste neustále rostli dál.
Jaké jsem si v poslední době vytyčil cíle pro následujících 6 měsíců:
- Vybudovat si z psaní každodenní návyk
- Sestavit elektronickou knihu povídek
- Sehnat si 2 studenty, které budu doučovat angličtinu
- Dotknout se chodidel v předklonu s propnutýma nohama
- Naučit se retušovat portrétní fotografie ve Photoshopu
Pusťte se do toho
Pokud máte před sebou seznam svých cílů a nezbytných činností, stačí už jenom začít. Pusťte se do toho hned. Není nač čekat. Protože všeho máme dostatek, jenom času nám neustále ubývá.
2. Je to skutečně důležité?
Děláte si na každý den seznam úkolů? Pokud ano, tak dávejte dobrý pozor. Pokud ne, dávejte pozor stejně, protože vám to může pomoci se konečně hnout z místa.
My lidi máme úžasnou schopnost balamutit sami sebe. Spousta mých známých a rodinných příslušníků má extrémně dlouhé seznamy úkolů na každý den a diví se, jak to, že se nikam neposouvají? Odpověď je jednoduchá: upřednostňování.
Pokud jste si už vytyčili své krátkodobé a dlouhodobé cíle a zamysleli se nad tím, které činnosti vás k nim určitě dovedou, vaším úkolem je nyní oddělit zrno od plev, tzn. musíte zařazovat tyto činnosti na svůj seznam ideálně každý den a dávat mu maximální prioritu. Co tím myslím?
Uvedu to vlastním příkladu.
Cíl: Během 6 měsíců chci sestavit elektronickou knihu ze svých povídek.
Činnost: Každý den minimálně hodinu psát.
Na mém seznamu úkolů to může vypadat následovně:
Protože mě překládání živí a musím plnit určité termíny, jako první se vypořádám se svými pracovními povinnostmi. Hned potom se ale vrhnu na samotné psaní. Kdybych před psaním začal plnit další úkoly na seznamu, které nejsou pro můj cíl sestavit elektronickou knihu vůbec důležité, jen bych si házel klacky pod nohy.
Člověk dokáže snadno nabýt pocitu, že nemarní časem. Takové ukolébávání naší pozornosti je ale problematické, protože nás odvádí od toho, CO JE PRO DOSAŽENÍ NAŠICH CÍLŮ RELEVANTNÍ. Pokud se tedy budu uklidňovat tím, že uklízím, i když bych měl v první řadě psát, je tahle moje produktivita z hlediska mých cílů stejně zbytečná, jako kdybych čučel na televizi nebo do zdi.
Hrozí navíc riziko, že POTOM se mi už do dané činnosti nebude moc chtít. Nebo vyvstanou další události, kterým budu muset dát přednost. Nebo mě jenom budou přátelé lákat, ať s nimi skočím na pivo, protože už budou mít všichni po práci a bude čas relaxovat.
„Tak to doženu zítra, no.“
Blbost! Neodkládejte důležité činnosti na potom. Velmi brzy se totiž můžete chytit do pasti, ve které začnete před sebou tlačit hromadící se činnosti, a tudíž i vaše cíle, kterých tímhle způsobem jen horko těžko dosáhnete.
Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra. To je další velké moudro, které bych si však dovolil trochu poupravit: Co můžeš udělat teď, neodkládej ani o pár minut!
Nejprve je potřeba splnit všechno, co je důležité pro naše cíle. Teprve potom bychom se měli věnovat nedůležitým úkolům, jako je třeba úklid.
Pozor!!
Pokud se jako já snadno pro něco nadchnete a máte na seznamu úkolů velké množství položek, je dobré zaměřit se jen na některé z nich (například 3). Velké množství povinností vás totiž může stresovat a budete pracovat neefektivně. S kratším seznamem úkolů tak roste pravděpodobnost, že je všechny kvalitně splníte. Vracíme se tak k tomu, co už bylo řečeno: nepřehánějte to s množstvím cílů/úkolů.
3. Prostředí
Lidi jsou ty nejlínější tvorové na Zemi. No fakt. Náš mozek byl k lenosti doslova uzpůsoben. Vynakládat zbytečně moc úsilí se rovná nadměrnému výdeji energie. To v dobách, kdy nebyly lednice a večeři jste si museli poctivě ulovit, představovalo významný problém. A i když je dnes energetických zdrojů všude dostatek, v hlavách máme stále ten stejný pravěký mozek, který automaticky volí cestu nejmenšího odporu.
Z toho vyplývá, že pokud chcete dosáhnout svých cílů, měli byste si činnosti, které k nim vedou, co nejvíce usnadnit. Uvedu to opět na svém vlastním příkladu:
Pokud chci sestavit elektronickou knihu povídek a psát každý den alespoň 1 hodinu, odstraním si z pracovního stolu vše, co by mohlo odvádět mou pozornost, a naopak jej zaplním různými připomínkami, které mě budou nutit neustále myslet na svou povinnost psát. Nachystám si počítač a založím nový dokument, do kalendáře si zřetelně zaznačím, kterou konkrétní denní hodinu chci věnovat psaní, v internetovém prohlížeči si na určitou dobu zablokuji přístup na sociální sítě, aby mě nesváděly apod. Než potom usednu ke klávesnici, vypnu si zvuky na telefonu a odnesu ho mimo dosah na noční stolek (tak si zajistím, že vydržím nerušeně psát, protože sedět a ťukat do klávesnice pro mě bude MNOHEM MÉNĚ NÁROČNÉ než se zvednout a pro telefon si dojít).
Nebo druhý příklad:
Kromě psaní se věnuju také józe. A protože se chci cítit zdravý a jógu cvičit alespoň několik minut každý den, mám uprostřed místnosti neustále rozloženou jóga matku, aby mi neustále připomínala (i podvědomě), že chci dnes ještě cvičit. Zároveň je pro mě MNOHEM SNAZŠÍ začít cvičit, když mám podložku už rozloženou, než kdybych ji měl teprve rozkládat. Zní to možná triviálně a komicky, ale divili byste se, jak obrovský rozdíl to je pro náš mozek!
Cílem je co nejvíce si usnadnit plnění daného úkolu a zároveň odstranit nebo si ztížit vše, co by mě od něj mohlo odvádět. Obklopte se připomínkami, mějte na očích vše, co vás i podvědomě povede k akci.
Chcete začít cvičit? Chystejte si věci na cvičení už den předem na viditelné místo, kde o ně budete doslova zakopávat. Chcete se začít učit cizí jazyk? Smeťte ze stolu všechno zbytečné a mějte na něm učebnici, sešit a slovník.
Lenost našich mozků můžeme navíc využít i obráceně, když chceme s něčím skoncovat nebo to aspoň omezit. Pokud chcete přestat kouřit, měli byste udělat vše pro to, aby pro vás bylo namáhavé dojít si pro cigarety a jednu si zapálit. Kupujte si například kusovky, abyste neměli zásobu cigaret neustále po ruce, nebo zapalovač dávejte na nejvyšší polici, kam bez židle nedosáhnete. Chcete se přestat dívat tolik na televizi? Schovejte ovladač na těžko dostupné místo, aby pro vás nebylo snadné televizi kdykoliv zapnout, vyndejte z něj baterky a televizi si zaheslujte, aby pro vás každé zapnutí televize bylo otravně zdlouhavé. Fantazii se meze nekladou!
POZNÁMKA
Právě na lenosti mozku spoléhají přední hráči v boji o naši pozornost, tzn. sociální sítě nebo třeba Netflix. Proč si myslíte, že například Netflix umožňuje automatickou funkci přehrání dalšího dílu? Protože statisticky je pravděpodobnější, že se váš líný mozek rozhodne BEZ HNUTÍ PRSTU podívat na další díl, než Netflix „pracně“ zavírat.
Na podobné téma doporučuju zhlédnout film Sociální dilema, který najdete i na Netflixu ;).
4. Vyhraďte si konkrétní čas
Velkou roli hraje konzistentnost. Pomáhá nám ukotvit návyky a vypěstovat nám v mozku vykřičník, který nás vždycky upozorní, když nastane čas dělat konečně zase něco pořádného.
I sám James Clear ve své knize Atomové návyky popisuje, jak je výhodné pevně si stanovit na konkrétní činnost konkrétní dobu. Nic na světě by vás pak nemělo být schopné z téhle vaší vyhrazené chvilky vyrušit. Vnímejte ji, jako že pracujete. Při práci přeci nechcete být rušeni. Ať už vaši pozornost odvádí cokoliv, jistě to není nic tak urgentního, aby to jednu hodinu nemohlo počkat. Buďte neústupní!
„Promiň, rád ti pomůžu, ale teď tady musím něco neodkladného vyřídit. Za hodinu se ti můžu věnovat.“
Pokud to dotyční narušitelé nechápou, nebojte se přitvrdit. Nenechte ostatní, aby vám kradli váš čas PRO SEBE! Co může být víc neodkladné než vaše upřímná snaha se neustále zlepšovat? Vysvětlete to lidem kolem vás. Dejte jim na srozuměnou, že je tahle záležitost pro vás velice důležitá. Pokud vás respektují, pochopí vaši naléhavost a hodinu klidu vám jistě dopřejí.
„Když já telefon potřebuju mít u sebe, kdyby se náhodou něco stalo.“
Blbost!! Kdy naposledy se reálně stalo něco, co by vyžadovalo váš neodkladný zásah? Pokud nikomu nešlo o život, nedokážu si představit, jak by to nemohlo jednu jedinou hodinu počkat, až si doděláte, co potřebujete. Nenalhávejte si, že se svět bez vás začne hroutit. Věnujte svou pozornost tomu, co je pro vás důležité. Zbytek je minimálně ve vámi vyhrazeném čase úplně zbytečný a nepodstatný.
5. Řetězce
Jen málo věcí nás vnitřně motivuje tolik, jako vidět, jaký pokrok jsme už udělali. Když máme jasně na očích, jak dalekou cestu jsme ušli, překonáváme veškeré pochybnosti a snažíme se jít dál a dál.
K tomu existuje naprosto triviální metoda: prostě si do přehledného kalendáře každý den zaznamenávejte, že jste danou činnost splnili. Jak se barva jednotlivých dnů mění a řetězec roste, máme čím dál větší motivaci pokračovat a bylo by mi nám líto, kdybychom měli jeden den vynechat. Není to nic jiného než jen další hra s psychikou.
Protože já nelpím na estetické hodnotě, většinou si tyhle kalendáře načmárám propiskou na kus papíru a postupně si zaškrtávám jednotlivá políčka. Nejen že je to návykové, ale zároveň to funguje jako odměna: Jo, super, můžeš si zaškrtnout další políčko! Mozek systém odměn miluje, není proto náhodou, že je na něm postavena veškerá naše výchova!!!
Při všem tom zaškrtávání nezapomínejte však na to, že člověk není stroj. Pokud z nějakého důvodu jeden den vynecháte, nic tak závratného se neděje. Důležité je ihned vyskočit zpátky do sedla. Neměli byste dopustit, abyste danou činnost vynechali dva dny po sobě. Ale i kdyby, vždycky můžete začít znovu. Nekritizujte se za to, nenadávejte si, nevzdávejte to. Prostě začněte znova s čistým štítem! Můžete dokonce sami se sebou soutěžit. Podaří se vám dělat nějakou činnost celý měsíc bez přerušení? A pokud ano, podaří se vám to po delší dobu než posledně?
Je to hra. Tak si hrejte a užívejte si proces!
Cvik dělá mistra
Internetem kolují stovky rad a tipů, jak se v něčem zdokonalit. Je hezké a užitečné se někde inspirovat, ale neměli bychom se nechávat strhnout proudem. Snadno se totiž může stát, že se v tom balastu začneme topit.
Zlaté pravidlo zní: Pokud chcete být v něčem opravdu dobří, musíte se tomu v první řadě věnovat!!!
Ono to může znít banálně, ale je to alfa a omega všeho. Mně například velmi dlouho trvalo, než jsem si tohle naplno uvědomil. Vždycky jsem se těšil představami, že mě baví psát a že ze mě jednou bude spisovatel. No jo, jenomže jak roky ubíhaly, tahle vidina se mi tak nějak pořád vzdalovala. Dnes nad tím kroutím hlavou. Bez přehánění jsem totiž čekal, že mě něco osvítí a já se jednoho krásného dne probudím a budu ten nejlepší spisovatel na světě. Jen tak. Zadarmo. Jaký byl pak pro mě šok, když jsem si zkusil napsat pár řádků, které mezi sebou skřípaly jako zrezivělá kolečka! Co to? Jako to, že ze mě není mistr spisovatel, když jsem si to tak hezky naplánoval?!
Už jsem to zmiňoval ve svém článku o studiu angličtiny. Protože je to ale skutečně důležité a já věřím, že nejsem jediný, kdo si tohle potřebuje uvědomit, zopakuji to.
POKUD CHCETE UMĚT LÉPE ANGLICKY, MUSÍTE MLUVIT ANGLICKY.
POKUD CHCETE UMĚT VAŘIT, MUSÍTE VAŘIT.
POKUD CHCETE BÝT VYROVNANĚJŠÍ, MUSÍTE MEDITOVAT.
POKUD CHCETE NAPSAT KNIHU, MUSÍTE PSÁT.
POKUD CHCETE BÝT DOBRÝ TANEČNÍK, MUSÍTE TANCOVAT.
…
Takhle „jednoduché“ to je! Nic jiného, než činnost samotná, vás k vašim snům nepřiblíží. Bez AKCE vám totiž zbude jenom vidina, mlhavá představa ztrácející se kdesi v budoucnosti, která bude neustále ležet mimo váš dosah.
Z různých studií navíc vyplývá, že abyste mistrně ovládli některou dovednost, musíte jí věnovat 10 000 hodin čistého času!!! Já nejsem příliš exaktní typ, ale tahle informace mnou velmi pohnula. Vždy, když jsem místo psaní nebo studia angličtiny lenošil, představoval jsem si, jak se dosažení oněch 10 000 hodin odsouvá pořád dál a dál. Kdykoliv se totiž nevěnujete činnosti, která vede k dosažení vašich cílů, stojíte na místě. To není nutně špatně, protože odpočinek a čerpání nových sil je taky nesmírně důležité – dokud nepřeroste v zahálku.
Ať už budete dělat cokoliv, zvykněte si klást jednu otázku: Je mi to, čím se teď zabývám, něčím prospěšné, nebo jen zabíjím čas, aniž bych si třeba i jen SKUTEČNĚ odpočinul? Odpověď je na vás. Buďte k sobě upřímní.
Dělat věci jinak
Naše návyky z nás činí to, kým jsme. Pokud se vám nelíbí, kdo v tuto chvíli jste, tak to změňte. Jak? No přece změnou návyků.
Sám jsem se v tom plácal jako ryba na souši. Rozčiloval jsem se, proč pořád stojím na místě? Chtěl jsem udělat tolik změn, ale stále se nic nedělo! Teprve s odstupem času mi došlo, že jsem se z místa pohnout ani nemohl. Ačkoliv jsem si totiž v hlavě pěstoval vidinu a touhu po změně, stále jsem dělal ty stejné činnosti, jako před tím. Otravovalo mě, že se nelepším v psaní, ačkoliv jsem místo něj denně koukal 3 hodiny na televizi. Drásalo mi nervy, že se nedokážu chytit za špičky s propnutýma nohama, ačkoliv jsem většinu dne posedával, polehával a pohyb jsem zařazoval jen ve chvíli, kdy jsem si potřeboval dojít do ledničky.
Pokud se chcete změnit, musíte začít dělat věci jinak. Pomoci vám k tomu mohou výše uvedené kroky. Zvyk vás bude podvědomě tlačit do starých kolejí, ale vy se nedejte. Pokud do toho zase spadnete, uvědomte si, že když vás tenhle způsob života za celou tu dobu k vašim snům moc nepřiblížil, neudělá to ani v budoucnu.
Všímejte si, čím každý den trávíte čas. Klidně si i sepište seznam všech činností. Napište na něj sebemenší maličkost (například prohlížení sociálních sítí, které v konečném součtu může jít až do hodin čistého času vyhozených oknem). Velká spousta z těchto činností je jen balast, kterým naše líná hlava vyplňuje čas, místo aby se věnovala něčemu skutečně důležitému. Díky tomuhle seznamu získáte představu o tom, na co si dát příště pozor, co omezit, a čemu se naopak věnovat víc.
Pokud se chcete změnit, musíte začít dělat věci jinak.
Pište si deník! Zapisujte si, jak se týden od týdne proměňujete. Pokud během měsíce zjistíte, že jste pořád tam, kde na začátku, je třeba se zastavit a znovu zamyslet: Skutečně dělám všechno poctivě? Opravdu jsem nesklouzl do starých kolejí?
Závěr
Vymanit se ze starých pořádků a zvyklostí je náročný, ale nezbytný krok na cestě za dosažením našich cílů a snů. Z dětství a dospívání si neseme nespočet návyků, které nám budou v každodenním životě házet klacky pod nohy. Na to nemusíte být ani přehnaně ambiciózní.
Pokud jste dočetli až sem, znamená to, že jste na změnu připravení.
Jako u všeho platí, že nic není tak složité, když máte ty správné nástroje a přístup. Pokud se vám tedy zdá být nemožné cokoliv změnit, nezoufejte. V klidu si sedněte a začněte hezky popořádku. Krůček po krůčku. Buďte konzistentní a snažte se neustále si uvědomovat, co právě děláte, a jak vám to prospívá. V konečném důsledku je to celé o pozorování. Potřebujete zjistit, s kým máte tu čest, a podle toho se začít chovat.
Změna je čerstvý vítr a sny palivo. Proto se nebojte snít ani cokoliv ve svém životě měnit.
Přeju vám všem hodně štěstí!
D.
P.S. A jak dosahujete svých cílů vy? Nezapomeňte se podělit do komentářů pod článek! 🙂
