I když pocházím z učitelské rodiny, učení ostatních lidí jsem se bránil jako čert kříži.
„Mě to prostě nějak netankuje,“ říkával jsem s oblibou, a byla to pravda.
Mnohem víc než učit mě bavilo učit se. Učit se všechno a cokoli. Nasávat znalosti a postřehy těch, kdo o nich chtěl mluvit. A právě díky sledování nespočtu takových skvělých učitelů jsem si teprve nedávno uvědomil, že učení má nádhernou přidanou hodnotu, kterou mi překládání odborných textů nemůže nikdy nabídnout. Předávat své vědomosti dál, inspirovat ostatní lidi, stát se pro někoho vzorem, pomoci někomu na své cestě životem… začalo ve mně rezonovat něco, co dlouhou dobu spalo.
Touha učit ostatní.
Není úča jako úča
Když se řekne učitel, všichni si vybavíme klasického zaměstnance ve školství, jak stojí před tabulí a vykládá látku. Donedávna jsem to vnímal stejně, ale teď už v tom vidím veliký rozdíl.
Vzdělávání pro mě totiž neznamená hned nějakou instituci, kde to do vás někdo nalije. Vzdělávání je pro mě nezdolný hlad po vědomostech, vůle porozumět sobě samému, nabýt emoční inteligenci, a aktivně se zajímat o všechno možné.
Učitel je pro mě kdokoliv, kdo mě něco naučí. Cokoliv. Je to člověk, který dokáže druhé vést a pomáhá jim osvojit si principy a nové způsoby uvažování. Je to někdo, kdo se vám do srdce zapíše tlustým písmem. Schválně, kdo byl ve vašem životě ten nejlepší učitel? Vsadím se, že nebudete muset ani dlouho přemýšlet. Obličej a vzpomínky na takového člověka vám vytanou na mysli okamžitě.
A přesně takovým učitelem bych se chtěl stát i já. Učitelem pro své děti, přátele a kohokoliv, kdo se bude chtít ode mě učit. Nemusí jít přitom jenom o angličtinu. Vždyť i psaním tohohle blogu se snažím učit, ačkoliv mi chvíli trvalo, než jsem si to připustil. Je to ale tak. Předávám dál své znalosti a zkušenosti a vy se můžete učit – stejně jako se můžu učit já od vás. Tahle nádherná symbióza mi dává ohromný smysl, protože je jasným projevem stoicismu, tedy spolupráce a touhy tvořit lepší životy a svět obecně.
Zpátky ke kořenům
Nejjednodušším způsobem, jak se do učení pustit, bylo vrátit se na začátek, tedy k angličtině. Tu jsem svým spolužákům vysvětloval už na gymplu a nejednomu studentovi jsem později pomohl bez obav projít maturitou. Jak jsem už navíc jednou psal, dva roky jsem taky působil jako lektor v jazykovce v Olomouci, takže stačilo jen oprášit nashromážděné materiály a vrhnout se do toho po hlavě.
K tomu všemu mě vlastně přivedla Natálka, která začala v Praze doučovat školáčky češtinu. Dlouho jsme se o tom bavili a došli k názoru, že se nám oběma tahle činnost moc líbí a na rozdíl od jiných brigád je mnohem smysluplnější.
Zatímco to Natálka fakt umí s dětmi, já jsem spíš na učení dospělých – je s nimi tak nějak lehčí pořízení a je mnohem snazší udržet si jejich pozornost (takže ano, jsem zbabělec, který se vyhýbá výzvám!).
Zasedl jsem k počítači a na Facebook napsal jednoduchý příspěvek.
A vlak se opět rozjel.
Učení v době internetové
Ohledně práce mám několik nezbytných podmínek. Ty nejvýraznější z nich jsou:
- musí mě to bavit a
- nesmí mi to zabírat zbytečně moc času
Vzpomínka na neustálé přesouvání, prostoje kvůli dopravě a tisknutí materiálů pro studenty stačila k tomu, abych si vytyčil podmínku další a neméně důležitou:
- musím být schopný pracovat odkudkoli
A bylo jasno: budu učit online!
Už jenom nedávná pandemie ukázala sílu internetu. Lidé zjistili, že mnoho práce lze zvládnout online. Školy díky online výuce nemusely zavírat, a spousta podniků se dokonce rozhodlo úplně zrušit kanceláře. To vypovídá o jediném: díky internetu je dnes možné téměř všechno.
Vím, že žáci a studenti si online výuku v zásadě moc nechválí. To se ale opět bavíme o tradičním vzdělávacím ústavu, kterým já rozhodně nejsem. Jak jsem totiž zjistil, moji dospělí studenti možnost online výuky k mé radosti uvítali s otevřenou náručí.
TIP: Od mého dobrého kamaráda jsem dostal tip pořídit si grafický tablet. Ten lze jednoduše propojit s počítačem a po stažení příslušné aplikace můžete vesele psát jako na opravdové tabuli a všechno studentům na druhém konci promítat (stejně tak studenti mohou interagovat s obsahem, a spolupráce je tak mnohem rychlejší, efektivnější a zábavnější).
Používám grafický tablet Wacom a nedám na něj dopustit. Díky němu je vlastně celá moje výuka možná. Neumím si totiž představit přednášet bez pera v ruce jen s pomocí klávesnice nebo připravených prezentací.
Ze softwarů pak používám Microsoft Teams a WhiteBoard, který slouží jako pracovní prostor pro mě i pro studenty.
A když už je řeč o internetu, není na škodu si připomenout, že na něm najdete úplně všechno, na co si jen vzpomenete! Výjimkou nejsou ani studijní materiály. Párem kliknutí se snadno dostanete například k záznamům přednášek z Harvardu a dalších celosvětově uznávaných škol. Jen po chvilce hledání najdete na nejrůznějších portálech stovky lidí, kteří budou ochotní vás něčemu novému naučit. A těch vzdělávacích videí, co na internetu koluje!!!
Pokud jste samouk jako já a dáváte přednost vyhledávání a pátrání na vlastní pěst, pak vězte, že žijete v ráji.
Začněte učit i vy!
Za každou pomoc a inspiraci v životě cítím určitý dluh. Nejde jenom brát. Svět by měl být v rovnováze a o pomoci to, myslím, platí dvojnásob. Z části i kvůli tomu jsem se do učení ostatních znovu pustil, tentokrát s nebývalým nadšením a svěžestí. Vědomí, že světu splácím to, co mě naučil, mě hřeje stejně jako pocit plného žaludku.
A proto bych chtěl i vás o něco poprosit: začněte učit. Předávejte svoje znalosti dál lidem, kteří o ně mají zájem. Pomozte ostatním osvojit si dovednosti, myšlenky a zkušenosti, stejně jako k tomu někdo pomohl vám. Svým způsobem to světu dlužíme.
Moje zkušenosti s doučováním a učením vlastně nejvíc naučily mě. Naučily mě trpělivosti, výdrže a pochopení. Potvrdilo mi to také již dávno známou pravdu, že ne každé dítě sdílí nadšení a potřebu jeho rodičů. Pár let jsem doučovala češtinu a učila hru na klavír, vždy se jednalo o děti ve věku od pěti do deseti let. A takové děti vůbec nezajímá, jaké i/y se píše v daném slově. Hlavně ať tu hodinu už mají za sebou a můžou si jít hrát na hřiště s kámoši či učesat své panence vlasy. Proto jsem se je nesnažila do ničeho nutit. Především u výuky klavíru jsem se snažila v dětech probudit vášeň a chuť do hry, už vůbec jsem jim to nijak nechtěla zprotivit. O to víc mě pak potěšila slova maminky, že přes týden si děti samy sedly za klavír a hrály, aniž by je o to někdo požádal nebo „nedej bože“ nutil. Proto mi to dalo tolik. Dalo mi to radost, zkušenosti, dobrý pocit, že jsem mohla někomu pomoci a také příjemný přivýdělek při studiu. A doufám, že i mým žáčkům to něco dalo, ať už novou dovednost anebo aspoň lepší známky ve škole.
Ivča, Praha
Učení ostatních lidí je dost výhodné i pro vás samotné:
- upevníte své znalosti (a dost možná je i rozšíříte)
- poznáte lidi se stejnými zájmy
- naučíte se věci lépe chápat
- naučíte se věci lépe vysvětlovat
- naučíte se poslouchat
- naučíte se mluvit s lidmi a vést je
- budete mít větší sebevědomí
- poznáte hodnotu znalostí
- výsledky vaší snahy vám udělají zatraceně dobře
Dost možná někoho učíte už teď, aniž byste si to sami uvědomovali. Diskusí, vlastním chováním a hodnotami toho okolí předáváte neuvěřitelně mnoho. Pokud vás tedy bytostně děsí představa přednášení, zkuste najít jiné způsoby, zkuste inspirovat ostatní tím, co děláte, sdílejte s nimi své názory a postřehy, bavte se s lidmi z cizích zemí, komunit či společenských kruhů. Pokuste se v sobě nalézt touhu vědět a předávat. Je to jediný způsob, jak jako lidstvo můžeme uspět.
Když jsem se sám sebe ptal, co bych chtěl mít vytesáno na náhrobním kameni, došlo mi, že to není „Výborný lékař“, ale „Výborný učitel“.
Ali Abdaal
A teď, když jsem si konečně odbyl zvěstování lidského osudu, se můžeme pobavit o praktičtějších věcech. Jako například:
Co ale učit?
Úplně cokoliv. To je na tom to nejhezčí! Ať už umíte sebemenší drobnost nebo se zajímáte o ty nejbizarnější věci, na světě se vždycky najde velká spousta lidí, kteří by se od vás rádi něco dozvěděli. A navíc vám za to třeba i zaplatí.
Protože ale žijeme v Česku, většinou trpíme národním syndromem nízkého sebevědomí: „Jenomže já nic neumím.“ Blbost!
I když se vám může zdát, že nevládnete žádnou konkrétní dovedností, kterou by se někdo prahnul naučit, něco se určitě najde. Sedněte si a zamyslete se, čemu se ve svém volném čase věnujete. Volnočasové koníčky jsou jako stvořené pro to, abyste je šířili dál! Hrajete na nějaký hudební nástroj? Umíte kreslit nebo upravovat fotky ve Photoshopu? Tančíte nebo cvičíte? Nedáte z ruky pletací jehlice? Úplně všechno má ohromný potenciál a své zájemce. Stačí jen hledat.
Ač jsem se vždy přesvědčovala, že učit tím tradičním způsobem před plnou třídou dětí či studentů rozhodně není to, co by mě mělo bavit, a tím pádem živit, u individuálního doučování je tomu jinak! Baví mě a umožňuje mi přivýdělek během vysokoškolského studia, abych byla přesná🙂. V mém případě mi aktuální doučování holčičky z Vietnamu dává smysl a dobrý pocit, že někoho vedu k sebevědomější komunikaci v českém jazyce, což v konečném důsledku může vést třeba i ke hledání nových kamarádů / navazování nových přátelství. Zároveň je to však obrovská ,,škola” pro mě samotnou. V tu chvíli vím, že zodpovídám za příjemnou atmosféru, jestli se Hanička cítí dobře, alespoň lehce namotivovaná, nebo zda má chuť mi vyprávět i to, jak se zrovna má. Pro mě je to proto rozhodně víc než jen 60 minut ,,vtloukání” pravopisu do dětské hlavičky, i když někdy to není o ničem jiném 🙂.
Natálka, Litomyšl
Pokud si marně lámete hlavu, namísto koníčků se zaměřte na to, co zajímá vás samotné. O čem si rádi zjišťujete informace, co vás fascinuje? O čem rádi čtete? Nejsmysluplnější je předávat ostatním něco, co vás samotné baví a naplňuje. To není zase tak převratná myšlenka. A buďte si jistí, že v každém z nás se něco takového najde.
„Jenomže já v ničem nejsem profík!“
Dobrá zpráva: to po vás ani nikdo nechce. Jak to, že ne?! Copak by se někdo chtěl učit od amatéra? Ale ano, chtěl! A dokonce je to mnohdy to nejlepší rozhodnutí. Jak totiž vyplývá ze zkušeností, pokud má někdo příliš hlubokou kvalifikaci, obvykle ztrácí pevnou půdu pod nohama. Zapomíná na to, jaké to bylo být nováčkem neznalým oboru. Proto se také stává, že odborníci nejsou příliš dobří učitelé. Jsou tak zabředlí do své odbornosti, že neumí lidsky a polopatě vysvětlit danou problematiku, aby ji pochopilo i malé dítě.
Jak jsem sám zjistil, mnohem příjemnější je učit se od lidí, kteří jsou jenom pár kroků přede mnou.
O krok napřed
Vsadím se, že každý zažil někdy ve škole učitele, který byl oproti svým žákům a studentům jen o lekci napřed. V nikom to jistě dobrý dojem nevzbudilo, ale když se na to zkusíte podívat z jiného úhlu, zase tak špatná strategie to není.
Pokoušeli jste se někdy něco naučit? Předpokládám, že minimálně ve škole ano. Přišel za vámi spolužák, abyste mu látku zkusili vysvětlit? Pravděpodobně ano. To vypovídá o jediném: znalost má obrovskou hodnotu, i když je jen o něco větší než ta naše. A lidi to moc dobře ví.
Je úplně jedno, jestli kolik máte před jménem titulů nebo zářezů na opasku. Vždycky se najde lidé, kteří toho vědí méně než vy a jsou ochotní si vás poslechnout. Však se podívejte na internet! Ten je plný lidí, kteří se teprve sami něco učí a přitom hned nové znalosti posílají dál. Ve většině případů to dokonce ani nebývají vydřiduši a podvodníci, ale zkrátka jen lidé, kteří si skrz učení druhých ukotvují už nabyté znalosti. Jak už jsem totiž zmiňoval, snaha něco někomu vysvětlit je velice účinný způsob, jak danou látku pořádně do hloubky pochopit. Mohla by to být další motivace, proč začít učit?
Doučování
Nejste světový odborník, a přesto vás to neodradilo začít předávat své znalosti? Výborně! Chtěli byste si tím třeba i něco přivydělat? Skvěle! Právě se vám otevřely dveře s nápisem Doučování.
Je to krásná disciplína hned z několika důvodů:
- Nikdo od vás nečeká znalosti Einsteina.
- Většinou doučujete lidi své věkové kategorie, takže se všichni můžete cítit uvolněněji.
- Dvakrát o nic nejde. Nabízíte pomoc, a ta je vítána v jakékoli podobě.
Když jsem sháněl případné studenty, nejvíc se mi osvědčilo oslovit známé a kamarády. Ti vám můžou popřípadě někoho doporučit. Pokud ale o vaše služby nikdo ze známých zájem nemá ani o nikom takovém neví, vydejte se do světa internetu.
Facebookové skupiny
Dnes existuje přehršel facebookových skupin, na kterých můžete doučování nabízet či poptávat. Nepodceňujte sílu sociálních sítí, protože slovo na nich cestuje rychleji než světlo, a tak se může bez obtíží rozlétnout po celém světě. Než se nadějete, můžete mít ve schránce hned několik zpráv od vážných zájemců. A i kdyby vaše služby zrovna nikdo nepotřeboval, stačí, že lidem dáte o svém záměru vůbec vědět. Zbytek už se uděje sám.
Portály
Za účelem doučování vzniklo také množství portálů a aplikací, kde si mnohdy stačí založit účet a nabídnout své služby ostatním.
Osobně jsem žádný takový portál ještě nepoužíval, ale na doporučení zmiňuji například tento, který je určený pro Prahu anebo jeho odnož pro Hradec Králové či Pardubice.
Pokud umíte anglicky, možnosti máte takřka nekonečné. Existuje nespočet portálů, na kterých se můžete realizovat, založit účet, nahrát natočené lekce a poskytnout je za poplatek ostatním anebo vést online lekce v reálném čase.
Obliba takových portálů stoupá a v zahraničí je využívají statisíce uživatelů. Proč byste tomu tedy nedali šanci i vy?
Videa
YouTube je vesmír sám o sobě. A i když ho můžete mít spojený s rádoby influencery a tvůrci, je to jen další skvělý nástroj, jak šířit své znalosti. Pokud vás navíc baví natáčet videa a hrát si s audiovizuálním obsahem, zapněte kameru a pusťte se do toho.
Záznamy s lekcemi mají obrovskou hodnotu, protože je stačí zavěsit na síť a nechat je žít si vlastním životem. Velice brzy můžete nasbírat publikum se stejným zájmem, jako máte vy, takže se vám otevře nekonečný prostor pro další zdokonalování.
Jít s kůží na trh
Může to být nepříjemné, může vám připadat, že nikoho nebude zajímat, o čem chcete mluvit a co chcete předávat dál. Ať už vám ale hlavou víří jakékoli myšlenky, udělejte to stejně: pusťte se do učení, přednášení, povídání, mudrování, diskutování, zkrátka do čehokoli, co můžete poslat dál. Už jenom tím, že o sobě dáte vědět ostatním, uděláte obrovský krok na cestě za lepším já a za lepším světem.
Za příklad si můžete vzít mě. V současné době mám pod svými křídly 4 studenty angličtiny a s dalšími už domlouvám brzký začátek. Je to krásný přivýdělek, a hlavně bezva způsob, jak se odreagovat od překládání. Navíc tím tvořím hodnotu, protože něco někoho reálně naučit je pro mě cennější než přeložit cár technického dokumentu k nějakému mrtvému stroji nebo serveru.
Tak co? Co byste chtěli poslat dál?
D.
Dodatek:
S doučováním matematiky jsem začal v průběhu prváku na vysoké škole. Hledal jsem brigádu, při které si budu moci pracovní dobu určovat sám a nebudu se muset řídit rozpisem směn vytvořeným cizí osobou.
Moje první studentka byla středoškolačka obchodní akademie Markéta, která doučování hledala s jediným cílem…nepropadnout. A to se nakonec s přehledem povedlo! Dohromady jsem za těch šest let doučoval 13 lidí. S drtivou většinou jsem spolupracoval dlouhodobě. To znamená každý týden více něž půl rok v kuse. Mám ale i několik studentů, jejichž doučování trvá/trvalo i 3 nebo 4 roky. To je moje aktuální strategie. Věnovat se lidem systematicky, s delším časovým horizontem a vidět, jak se zlepšují.
Zprvu jsem doučování vnímal pouze jako zdroj financí. Mám vystudovaný gympl, a tak jsem na začátku nechápal, jak někdo nemůže vyřešit i ty nejlehčí příklady a jak při jejich počítání dokáže vymýšlet neexistující matematické operace. Postupně vám ale žáci přirostou k srdci a už to není jen o penězích. Stává se z toho zodpovědná práce, která vyžaduje neskutečně mnoho času a trpělivosti. To vše je ale vyváženo potěšením, které přinese studentovo zvládnuté zkoušení, dobrá známka z testu nebo pouhé pochopení probírané látky.
V průběhu doučování jsem zjistil jednu věc. Student musí mít o doučování zájem. Nesmí být nucen trávit hodinu týdně počítáním příkladů navíc jen proto, že to chce rodič. Potom je vše snazší a doučování probíhá tak, jak by mělo. Samozřejmě ne vždy to jde jak po másle, ne vždy se daří a někdy mé nervy vřou. To se ale stává u mnoha činností.
Celkově si myslím, že začít doučovat bylo správné rozhodnutí. Stovky hodin vysvětlování mi přinesly jak příjem, tak i trénink trpělivosti, umění představit problém tak, aby byl lehce pochopitelný a v neposlední řadě smysluplně strávený čas, který je prospěšný pro někoho jiného.
Honza, Praha
