Už víte, že se živím jako překladatel na volné noze. Jenže jak takové překládání v 21. století vůbec vypadá? Co si pod ním představit? Realita může být pro mnohé překvapující.

Překlad kam se podíváš

„A co vůbec překládáš za knížky?“

Tuhle otázku dostávám celkem často. Z nějakého důvodu jsou knihy to první, co se lidem vybaví, když se dozví, že se živím jako překladatel. Ostatně i to mi bylo vytýkáno, když jsem se pro překladatelské povolání před lety rozhodoval: „vždyť knížky dneska už nikdo nečte, to se překladem nemáš šanci uživit“. Překlad knih v současné době skutečně není příliš lukrativní záležitost – málokdo si může dovolit věnovat se mu na plný úvazek. Jenže samotné překladatelství se díky moderní době už dávno ubírá i mnohem rozličnějšími směry. A jako všude platí, že pokud jste dobří, uživíte se úplně čímkoliv.

Představte si, že vás ráno vytrhne ze spánku nepříjemné řinčení nastaveného budíku. Zašátráte po telefonu, který je zahrabaný někde v peřinách, a po rozlepení očí klepnete na hezké české tlačítko „Vypnout“. Ke snídaní si zatoužíte udělat smoothie v novém mixéru, který jste po včerejším nákupu sotva rozbalili. V příručce proto nalistujete stránku s českým návodem. Manželka mezitím z koupelny vesele česky zašvitoří, ať jí uděláte čerstvou kávu. Zapnete kávovar a snadno se proklikáte českou nabídkou různých způsobů přípravy kávy. Než však voňavé presso stačí naplnit šálek, mobilní aplikace vás česky upozorní, že za hodinu máte schůzku. Neváháte, políbíte česky mluvící ženu a s čerstvým smoothie usedáte do auta, kde si v českém rozhraní palubního počítače navolíte navigaci do místa jednání. Protože vás ale z toho spěchu rozbolí hlava, zastavíte se v lékárně pro Paralen. Nejste si jistí, kolik prášků si můžete zobnout, a tak rozbalíte český příbalový leták. Jak zapíjíte prášek, vyšlete k nebesům prosbu, ať ta schůzka alespoň netrvá celou věčnost. Jenže dnes zřejmě není váš šťastný den. Jelikož jste do sebe kromě příliš zdravého smoothie nic jiného nedostali, umíráte hladem. Jakmile po třech hodinách konečně podepíšete českou kopii obchodní smlouvy se zahraničním klientem, ihned se vrhnete mezi regály v nedalekém supermarketu. Manželka vám nedávno řekla, že vám nějak roste pupík, a tak dotčeně – a přesto důsledně – pročítáte české složení rýžových chlebíků, ze kterých se vám už teď křiví pusa. Samoobslužná pokladna vám potom výsměšnou češtinou dá poslední šanci si celý ten podnik rozmyslet, a nechá vás chlebíky dvakrát zvážit. Český slogan nad nedalekým regálem s fitness jogurty vás však ve vaší nouzi nekompromisně usadí („Proč s sebou tahat přebytečná kila, když si můžete dát Activii?“). Jste otrávení, a tak si u zakusování rýžových chlebíků s Activií pustíte alespoň vašeho oblíbeného tvůrce na YouTube – pochopitelně s českými titulky – a nemůžete se dočkat, až si doma v klidu zahrajete svou oblíbenou hru na Xboxu – jak jinak než v češtině. Ještě před tím si ale vzpomenete, že musíte manželce k blížícímu se výročí koupit na českém e-shopu tu šíleně drahou kabelku její oblíbené značky, protože kromě toho, že kynete, nechcete ještě poslouchat, že vaše drahá polovička chodí oblékaná jako na Sněžku…

Takhle by to mohlo pokračovat donekonečna. Ať se podíváme kamkoliv kolem sebe, je dost pravděpodobné, že zavadíme pohledem o něco, co na nás mluví česky. Drtivá většina z toho (ať už jde o elektroniku jakéhokoliv druhu nebo obyčejné příbalové letáky, které stejně nikdo nečte) byla přeložena anebo přesněji lokalizována pro náš český trh (snad s výjimkou milující manželky). A kdo že má takovou lokalizaci na svědomí?

Věřím, že to už jsme se všichni dovtípili…

No a komu tím prospějete, co?

„Dneska celý svět mluví anglicky, na co překlad?“

Nepochybuju o tom, že se valná většina z nás anglicky nějak domluví – ať už lámanými frázemi nebo hezky postaru: rukama, nohama. V tomto ohledu jsou cizinci celkem chápaví a mnoho chyb nám jsou ochotni odpustit, a překladatel (popřípadě tlumočník) se zdá být skutečně jako zbytečná vymoženost. Jenže jakmile dojde na lámání chleba například při zavádění nových technologií na náš trh nebo při obchodování s mezinárodními korporacemi, chybovat se nevyplácí (a co obzvlášť v právu, kdy jediná nepřesnost termínu může zbortit obhajobu jako domeček z karet!!).

Navíc je třeba si uvědomit, že ačkoliv spousta lidí umí anglicky, ještě to neznamená, že si chtějí s angličtinou lámat hlavu při sledování svých oblíbených seriálů nebo nastavování navigace uprostřed ničeho, když se už pomalu stmívá a benzínu je pomálu. A ruku na srdce, těžko by někdo široké české veřejnosti prodával novou pračku nebo počítač, které by neuměly ani zbla česky.

Překladatelské zbraně

Když se řekne slovo překladatel, mnozí z nás si představí obrejličkovaného pána nebo paní, jak se krčí nad gigantickým slovníkem, tiše si pro sebe něco mumlá a zapisuje poznámky na okraj papíru. Skutečný moderní způsob překládání se pak může jevit trochu jako raketové inženýrství. Protože stejně jako všude jinde, i v tomto odvětví se hojně využívá nových technologií a neustálá snaha zeměkoule zrychlit svůj pohyb po zemské ose volá po zavádění automatizace, kde je to jen možné.

Jako překladatelé se už dávno nelopotíme s přepisováním jednotlivých slov z jednoho papíru na druhý. Dnes máme k dispozici celou řadu chytrých softwarů, které naší práci nejen zlehčují, ale také zrychlují a zefektivňují.

Já například používám nástroj SDL Trados Studio. Nechci tu dopodrobna rozvádět technické kydy, ale v zásadě jde o to, že software rozdělí celý text do jednotlivých segmentů (většinou po jedné či několika větách), zanalyzuje text, odhalí věty a slova, která jsem už v minulosti nějaký způsobem přeložil, a nabídne mi již hotový překlad k uvážení. Celou dobu jsem navíc připojený k serverům svých klientů, takže přehledně vidím, jak si páni klienti přejí dané termíny v konkrétních kontextech překládat, mohu nahlížet do překladů jiných kolegů, půjčovat, přetvářet, vylepšovat… Pokud se některé věty v textu opakují, jako tomu často bývá u technických dokumentací k elektronice a výpočetní technice, studio automaticky zkopíruje hotový překlad, a já tak nemusím pracně vzpomínat, jak že jsem tu či onu větu přeložil před půl hodinou o dvě stránky výš.

Jak jsem už psal v jednom z předchozích článků, k překládání mi stačí pouze notebook a připojení k internetu, takže si práci můžu brát kamkoliv s sebou. Překladatelé nepochybně mají mezi tzv. digitálními nomády své zastoupení. Jenže mnozí z nich stále upřednostňují klid a pohodlí kancelářské atmosféry, a tak svůj setup raději pořádně vytuní o další jeden či dva monitory, takže celé to překladatelské prostředí připomíná spíš výpočetní středisko než studnici tvůrčího ducha.

Já si zatím vystačím s notebookem a možností přemisťovat svou pracovní plochu podle potřeby. Nenazval bych se přímo digitálním nomádem, protože raději pracuji v klidu a ve známém prostředí, ale nemám k tomu daleko. Srdcem k nomádství tíhnu asi odjakživa a věřím, že tuhle možnost v budoucnu ještě pořádně využiju a ocením.

Strojový překlad

Pokrok se nese ve znamení automatizace, která pronikla i do překladatelství samotného. Jako překladatelé občas používáme nástroj, který je všem uživatelům internetu dobře známý – strojový překlad. Nemluvím tu ale o rozšířeném webovém řešení Google Translate, jemuž bych do rukou s čistým svědomím nesvěřil ani překlad nákupního seznamu, nýbrž o enginech na bázi neuronových sítí, které si mnohdy vyvíjí samotní velcí klienti. Nechtějte po mně, abych vám vysvětloval, jak to celé funguje. Jednak by to bylo na dlouhé povídání a druhak to sám vlastně úplně nevím. Naštěstí však nemusíme technologiím plně rozumět, abychom je mohli efektivně používat (schválně: kolik z vás umí dokonale popsat principy internetu nebo odesílání e-mailů?). Stačí nám vědět, že to funguje.

Automatizace je přitom ve světě překladu velkým strašákem – co když nás stroje za chvíli nahradí? Osobně si nemyslím, že by k tomu mělo někdy v blízké budoucnosti dojít. Přestože jsou technologie strojového překladu stále lepší a lepší, bez zásahu člověka se neobejdou.

Je pravda, že strojový překlad začíná zastávat čím dál větší roli. Sám už ve velké míře pracuju na tzv. post-editech. Jde o projekty, které počítač přechroupá a vyplivne rádoby hotový překlad. Jelikož je ale jazyk věc živá a striktně závislá na kontextu mimo samotný text, lidé si v tomto případě mohou v zápase ČLOVĚK vs STROJ bezpečně připsat skóre 1:0. Technologie zkrátka ještě nejsou na takové úrovni, abychom jim s čistým svědomím mohli překládání plně přenechat. Že se úloha překladatelů změní, o tom není pochyb. Nedělám si však vrásky, že by měli úplně vymizet.

Nebo si po zhlédnutí tohohle obrázku myslíte něco jiného?

Jestli někde existují tabulky porodních stahů, si nejsem jistý… něco mi ale říká, že ty se na obchodním portálu největšího výrobce zahradního a řezacího nářadí Husqvarna nabízet nebudou.

Specializace

Řekli jsme si, že téměř všechno, co není českým výrobkem, se dnes lokalizuje. Je to přitom tak obrovské množství nejrůznějších věcí, až z toho jde hlava kolem. Pokud chcete pracovat jako překladatel, je dobré si vybrat, na jakou oblast se zaměříte. Terminologie se totiž napříč obory dramaticky liší a kdybyste měli všechny termíny a kontexty jejich použití držet v hlavě, s jistotou by vám praskla ve švu. Nehledě na to, že mnohdy s významy různých pojmů bojujeme i ve své mateřštině, natož pak v cizím jazyce.

Oblastí, na které se můžeme coby překladatelé zaměřit, je nepřeberné množství. Dá se ale říct, že nejvíc frčí marketing a technologie. A těmi se zabývám i já.

Zatímco v lokalizaci softwarů, aplikací, uživatelských rozhraní mobilních telefonů, webových stránek, palubních počítačů do aut, navigačních systémů apod. vidím skutečnou výzvu, překlad marketingového materiálu mi dává prostor se více kreativně vyřádit. Portfolio projektů, které mi leží na stole, je tak obvykle celkem pestré. Ještě donedávna jsem například souběžně překládal technickou dokumentaci k serverům a popisky balení hraček od společnosti Mattel – ano, byly mezi nimi i panenky Barbie, za což dodnes sklízím neškodný posměch. Člověk se ale nemá zaleknout ničeho. Mimo to mám také často možnost přičuchnout k technickým překladům v oblasti zemědělské techniky, IT, kuchyňských spotřebičů, nebo dokonce k překladu edukačních materiálů pro korporáty.

Čemu se naopak vyhýbám, jsou právní a lékařské překlady. Jsou to dva úplně samostatné světy s nepřeberným množstvím pravidel a ustálených postupů. Jde přitom celkem do tuhého – v sázce je zdraví, miliony korun, žaloby, nebo dokonce vězení. Chybný překlad může nadělat pořádnou paseku. A jelikož se chci věnovat především tomu, co je mému srdci nejbližší, právní a lékařské překlady nejsou nic pro mě.

Vzdor představám mnohých jsem nikdy nepřekládal knihu jako takovou. Upřímně ani takové ambice nemám. Práce je to bezesporu zajímavá, ale nesmírně náročná. Vždy před lidmi, kteří se svědomitě věnují překladu knih, smeknu klobouk. Proniknout do hlavy autora, nastudovat si způsoby jeho uvažování a vyjadřování nebo třeba získat schopnost dohlédnout za významy slov – to je jen extrémně nedostačující výčet toho, co je při literárním překladu potřeba ovládnout. A já vím, že vynaložené úsilí by dalece přesahovalo mou radost z odvedené práce. Proto knihy rád přenechám ostatním – i když jsem knihomol jako blázen.

Překladatel a tlumočník

Možná někdo namítne, že jde jen o slovíčkaření a nikoho ve skutečnosti nezajímá, jaký je mezi těmito dvěma povoláními rozdíl. V zájmu celistvosti to tu ale zjednodušeně zmíním, ať má dušička klid.

Překladatel překládá texty.

Tlumočník tlumočí mluvené slovo.

A je to, ani to nebolelo.

Nebudu na vás apelovat, abyste si to zapsali za uši – osobně mě záměna těchhle dvou pojmů nijak nepohoršuje (člověk ostatně nemůže vědět všechno). Tlumočení se nevěnuju, ačkoliv je to bezesporu strašně zajímavá oblast plná výzev. Pokud se mi bude chtít, napíšu o tlumočení víc v některém z nadcházejících článků. Prozatím to ale takhle musí stačit.

Závěr

Že chci být překladatelem, jsem tak nějak věděl už od prvního ročníku gymnázia. Dá se tedy říct, že jsem si splnil svůj sen (a dost možná naplnil svůj osud, jak se dočtete v chystaném článku o tom, jak jsem se práci překladatele začal věnovat). Doufám, že se mi podařilo vám tohle povolání alespoň trochu přiblížit. V knize Ukaž, co děláš (autor: Austin Kleon) jsem se dočetl, že je strašně zajímavé psát a mluvit o své práci, o které mnozí nemusí mít příliš informací. A tak jsem si sedl k počítači a začal ťukat do klávesnice. Jak nyní dopisuju závěr tohohle článku, dochází mi, že jazyk, slova a text budou mít v nějaké své podobě navždy místo v mém srdci. Staly se z nich neoddělitelné součásti mého života. A já přeju všem, aby zase nalezli ty své.

D.