Se svým pádem z jahody jsem se už dávno smířil. Chvíli to trvalo, ale jakmile jsem přijal fakt, že jsem prostě divnej, svět okolo se náramně zjednodušil. Došlo mi, že přeci jen nemusím rozumět všemu, a už vůbec nemusím být u všeho. Když se mi navíc podařilo najít lidi, kteří u toho všeho nemusí být se mnou a mnohem radši jsou úplně někde jinde, věděl jsem, že jsem vyhrál jackpot.
Hledat svůj kmen
Bez party lidí po vašem boku, kteří jsou připraveni hájit váš společný pelech v jeskyni a ostrými pazourky odhánět šavlozubé kočky, to daleko nedotáhnete. To máme zakódovaný v hlavách už z doby, kdy jsme měli víc příbuzného s kokosovým ořechem než s moderní kancelářskou krysou, a je to jistě přebáječná zpráva pro všechny introverty.
Z pozice divnočlověka může být hledání svého kmene docela náročná snaha, protože nezapadáte do žádné škatulky, které lidské populaci tolik usnadňují orientaci světem. Jste bezprecedentní případ, a tak logicky nikdo neví, co s vámi. Železo se sice musí kout, dokud je žhavé, ale i přes všechno to úsilí, aby z vás vykřesali něco normálního, si pořád musíte mlít tu svou, co?
Když ale vydržíte až do večera nepapat… prostě když vydržíte, tak si vás dřív nebo později někdo adoptuje. A zpravidla to budou další divnolidi, které vaše neochota zapadnout do patřičné klíčové dírky bude přitahovat.
Však se podívejte na mou druhou rodinku! To se takhle sejde pisálek, jaderný fyzik, basketbalistka… ne, to není začátek vtipu, i když to spoustou smíchu stejně vždycky končí. Podstatné je, že čím jste divnější, tím divnější lidi přitáhnete (to je skoro dobrý jako: „Čím víc čtení, tím víc čtení“ – Matěj Dirr). A čím divnější banda, tím silnější sranda. A hodně intelektuálních podnětů. I když to možná kecám, spíš jen ta sranda.
Tak se nechte objevit a utvořte si svou divnopartu, ve které bude vaše divnost normou. To je totiž vždycky lepší než si předrátovat hlavu. Ono to stejně neutajíte navěky. Dřív nebo později to praskne a pak je fajn mít kolem sebe lidi, na které máte v zásobě taky hodně špíny. Víc vás to pak nějak všechny motivuje držet pospolu.
Škatulata, hejbejte se
Nebyl jsem k vám zcela upřímný. Co svět světem stojí, vždycky platilo, že lidi si dokážou najít škatulku na všechno. I mně byste jich určitě dokázali pár přišít. Kouzlo ale nespočívá v nezařaditelnosti, jako spíš v té drzé touze skákat z jedné takové škatule do druhé, a to bez rozmyslu a sebemenšího řádu. Okolí, které má rádo, když jsou věci takové, jaké jsou, a v ideálním případě se nemění, to dráždí. Je to zábava, to jo. Ale hlavně nezbytnost.
Kdybych vám na chodník nakreslil křídou čáru a řekl vám, že ji nemůžete za žádnou cenu překročit, protože to člověku, jako jste vy, nepřísluší, poslechli byste mě? Anebo ještě jinak podle mé oblíbené analogie: Kdybych vám řekl, ať skočíte z okna, tak to taky uděláte?! Mířím tím přesně tam, kam jste pojali podezření:
škatulky nemají pevné hranice a ničím vás nelimitují. To že vám chutná pivo, neznamená, že nemůžete být vinař. To že jste z Prahy, neznamená, že nemůžete mít rádi Brno. To, že jste prezident zeměkoule, neznamená, že nemůžete chodit v kraťasech a sandálech. To že jste věřící, neznamená, že musíte opovrhovat ateisty… Chápeme se? Tak se nenechte svazovat definicemi a udělejte v tom ostatním pořádnej bordel. Osvobozuje to duši, fakt.
Kočku z psa neuděláš (ještě že tak)
Naši planetu navštívilo už spousta lidí. V takovém obrovském počtu fungují zákony pravděpodobnosti, a pokud si dobře pamatuju na hodiny matematiky, tak i variace. I když tak můžete mít pocit, že naše Země už viděla hromadu lidí, jako jste vy nebo já, rovnou si tu myšlenku vylejte z hlavy a spláchněte ji do záchodu.
Ušetřím vás těch řečí o tom, jak jsme všichni výjimeční a krásní! Pokud to už dávno nevíte, moje slova na tom nic nezmění. Já se chci ale pobavit o tom, jak jsme všichni JINÍ! Protože jsme. To vám dokáže už genetika a výše zmiňované zákony. No a jestli ten pocit nemáte, mohlo se stát následující:
- Podlehli jste představě, že za to stojí skutečně jen to, co má hodně lajků a sledovanosti.
- Nechali jste si namluvit, že když nebudete jako lidé ve vašem okolí nebo na sociálních sítích, nikdo se kvůli vám se šavlozubou kočkou prát nebude.
- Naučili jste se mít rádi cukříky, které vám dávají ostatní, když se chováte podle jejich představ.
- Naučili jste se nenávidět bič, kterým vás vypráská každý, když se nechováte podle jeho představ.
- Uvěřili jste tomu, že vaše divnost je něco špatného, a tak byste se měli nad sebou zamyslet a konečně nasměrovat svůj život tím správným směrem – však se podívejte na Pepíka odvedle nebo Aničku Novákovou…!
Fúú, těchhle pár bodů mi dlouhá léta pořádně zatápělo pod kotlem. Takže jestli jsem právě ve zkratce popsal váš život, nepropadejte panice. K vyřešení téhle počáteční deprese postačí, když se naučíte milovat svoji divnotu.
Pravda je taková, že vy nikdy nebudete jako Pepík odvedle, a už rovnou zapomeňte na to, že budete druhá Anička Nováková! Vzdejte to rovnou. Ne ale proto, že byste na to neměli, jako spíš proto, že JE TO NAPROSTÁ BLBOST A NECHÁPU, PROČ BY SE O TO VŮBEC NĚKDO POKOUŠEL. Dobře, zase trochu kecám. Zčásti to chápu, ale blbost je to teda pořád. Je to úplně stejné, jako kdybych vám dal psa a chtěl po vás, ať mi z něj uděláte kočku. I kdybyste se strhali sebevíc, pes zůstane psem a maximálně si bude ťukat na čelo, proč mu vážete kolem krku mašli, říkáte mu Mici a nutíte ho chodit konat potřebu na pískoviště v rohu koupelny.
Prosimvás, lidi, neměňte se. Stejně to nikdo z vás neumí tak dobře, abyste tím někoho ohromili. Jste divní, tak seberte odvahu a buďte divní svým vlastním unikátním způsobem.
Stejně jsme všem ukradení
Anebo alespoň většině. To v kontextu naší naučené veledůležitosti nejsou moc příjemná slova, ale když tomu věnujete myšlenku nebo dvě, je to vlastně hrozně osvobozující!
Protože ať si každý říká, co chce, stejně ze všeho nejvíc řeší sám sebe. Jako on si z vás na zadek fakt nikdo nesedne, a to ani pokud se snažíte vystupovat jako Anička Nováková nebo jste totálně divní a budíte pozornost. Vždyť na to nikdo nemá čas, aby vás pořád sledoval a hodnotil. Jasně, možná vám rádoby kamarádi a upřímní nepřátelé sem tam adresují nějakou tu pomluvu a výsměch za vašimi zády, ale rozhodně pro ně nejste tak důležití, aby kvůli vám vynechali oběd anebo další lekci vlastního sebeutápění v pocitu nedostatečnosti.
Tak se zbytečně nehlídejte a nedržte svou divnost na řetězu. Stejně to nikdo neocení a vaše divnost bude akorát kopat jako prase (sice mnohem víc kope kůň, ale ten v tomhle folklórním přirovnání tak nevyzní).
Takže jsme se všichni narodili totálně odlišní, každý s jedinečnou výbavou genů a jinými predispozicemi, abychom se pak celý život snažili být stejní???? Přesvědč mě.
Divnej Dominik
„Jenže já nechci být divný, ale dokonalý!“ může se ve vás vzpouzet nesmířlivost. Na to mám jednoduchou odpověď:
Nebuďte dokonalí
Dokonalí lidi to mají těžký. Jednak musí neustále lhát, aby svět uvěřil jejich dokonalosti, a pak se také musí pořád hlídat, aby náhodou neudělali nějaký přešlap. Když se totiž prezentujete jako dokonalí, neustále vysmátí a nad věcí, akorát tím lidi vyzýváte, aby vám dýchali za krk a čekali na sebemenší trhlinku ve vaší iluzi, kterou vám pak omlátí o hlavu (za předpokladu, že jde někoho uhodit trhlinou libovolné velikosti).
Když jste divný člověk se spoustou chyb jako já, máte to snazší. Lidi o vás ví, že jste divní, a tak od vás nikdo nic převratného nečeká. Můžete jenom překvapit a veškeré vaše přešlapy mají v paměti okolí velmi krátkou životnost. Kulisou dokonalosti si akorát nakreslíte na záda terč.
Ale co šikana?
Někdo může namítnout, že terč má na zádech právě kvůli své divnosti. To jistě platí hlavně o dětech a dospívajících, kteří se v životě setkali se šikanou. Z vlastní zkušenosti ale vím, že problémem není ani tak odlišnost, jako spíš debilita agresorů. A protože šikana není žádná sranda, přejdu na trochu vážnější notu:
Je pravda, že skupina jako společenství nemá ráda odlišné věci. Ty totiž z evolučního hlediska představují nejistotu, a tedy i potenciální nebezpečí. Odlišnost taky mnohdy vykazuje slabost, což ve světě přežití nevěstí nic dobrého. JE ALE DŮLEŽITÉ SI UVĚDOMIT, ŽE STEJNĚ TAK, JAKO VÁS JEDNA SKUPINA ODMÍTÁ A HÁZÍ VÁM KLACKY POD NOHY, JINÁ SKUPINA VÁS PŘIJME MEZI SEBE TAKOVÉ, JACÍ JSTE, A BEZ PŘEMÝŠLENÍ SE ZA VÁS POSTAVÍ I PŘED HROZBOU ŠAVLOZUBÉ KOČKY.
Nejsem odborník, takže vás raději na odborníky odkážu. Víc o šikaně najdete například na portálu Nevypusť duši. Šikanu nepřehlížejte. Tahle patologie musí ze společnosti zmizet.
To nejcennější, co máš
To, že jsme divní, je obrovský dar. Každý nahlížíme na svět jinak a můžeme mu přispět svým vlastním způsobem. Divnost a odlišnost podporuje kreativitu a pomáhá hledat nová řešení tam, kde si „normální“ lidi neví rady. Zajištují taky šílený nápady, který mnohdy končí zábavou a novými způsoby myšlení. Skoro bych i řekl, že stojí za otáčením planety Země kolem vlastní osy.
Nevím, jak vy, ale já u slov divný a jiný vidím ve slovníku automaticky definici zajímavý, neotřelý a půvabný. Byla by obrovská škoda, kdybychom tuhle naši půvabnost potlačovali, protože bychom svět a nás samotné okradli o kus sebe, žili bychom život někoho jiného a v pokročilém věku se dost možná tloukli do hlavy, že jsme nebyli divní víc.
No a jestli má někdo problém s tím, jak divní jste, znamená to jen, že ve vašem životě nemá co dělat. Jestli vám céres dávají vaši příbuzní, tak si zapište za uši, že si na vaši divnotu dřív nebo později zvyknou a budou ji třeba i respektovat. Však si to sami vyzkoušejte. Důležitý je nevyměknout a zůstat si věrný (a ani k tomu nepotřebujete ferneta).
Budu strašně moc rád, když se se mnou podělíte o svou divnotu a zajímavost. Věřím, že takových bláznů je nás tady hromada, tak pojďme pokecat. To díky nám je svět je zábavnější a lepší místo.
Mějte se krásně a hlavně BUĎTE DIVNÍ!
D.
