Předmluva
Spousta příběhů ke mně přichází samo. Mnohdy jim skutečně porozumím až po letech. Tak tomu bylo i v případě tohoto krátkého příběhu, který jsem napsal před více než 7 lety. Stal se jedním z mých nejoblíbenějších. Dodnes na mě hluboce působí. A protože mě odjakživa fascinovalo nevyřčené, nechám vaši fantazii, aby po přečtení sama vyvodila závěry – jsou-li třeba.
Raketa z kartonu
Odjakživa snil o tom podívat se dál, než kam dohlédl ze svého okna v sedmém patře. Zlatavá linie obzoru při každém úsvitu slibovala nezažitá dobrodružství, která v něm probouzela touhu. Byl to pocit, který dlouho neuměl pojmenovat, ale konečně – co jiného by to bylo?
Postavil si raketu z kartonových krabic, které sehnal v supermarketu. Postavil ji na střeše, aby se mu lépe startovalo. Do ranečku si zabalil všechno, co by mohl na cestě upotřebit – cestovatelský klobouček, lupu, skládací dalekohled a také jednu jedinou zápalku.
Motory zažehnul ve chvíli, kdy neviditelná zlatá tužka obtáhla hranici neznámých krajů. Otočil kohoutem a s otřesy velitelského můstku se vznesl vzhůru.
Raketa stoupala kolmo hodnou chvíli, než se konečně naklonila a v horizontální poloze zamířila za okraj poznaného světa.
S nemalými obtížemi kvůli poryvům neznámého větru se mu podařilo přistát na ledové kře uprostřed oceánu. Na první pohled nebyla ničím zajímavá – pouze holý kus nestabilního ledu. Stmívalo se a modravý křišťál nasákl z okolí zbytečky světla a rozzářil se. Brzy nato začalo chumelit. Nikdy před tím sníh neviděl a překvapilo ho, jak moc na zrůžovělých tvářích studí. Poprvé sáhl do svého ranečku a zapálil jedinou zápalku, a bylo mu teplo. Přenocoval schoulený do klubíčka na ledové kře, která po celou noc hrála s plápolajícím plamínkem barevné divadlo.
Trysky zaprskaly brzy z rána a raketa opět plula oblohou. Kormidlo stroj stočilo k zalesněným plochám na východě. Špičky mohutných borovic se natahovaly vysoko k oblakům, kde raketa obratně kličkovala mezi jehličím. Po několika chvílích uviděl dole pod sebou palouček, na kterém přistál. Tráva byla měkká a zelená a příjemná na dotek, a tak se zul. Tělem se mu ozývalo nespokojené mručení břicha, které plašilo ptáky v korunách stromů. Podruhé sáhl do svého ranečku a pomocí lupy vystopoval mraveniště opřené o závětrnou stranu starého uschlého smrku. Mravenci, černé míhající se body v bludišti z jehličí, byli kyselí a nepříjemně křupali mezi zuby, ale břicho se zdálo být spokojené a ptáci se mohli vrátit do svých hnízd.
Kartonová křídla se zatřepotala v mlze následujícího rána a raketa se vydala do skalistých hor. Ostré štíty protínaly řídký vzduch nad skalnatými plochami a stády divokých horských koz. Přišla bouře a zahalila drsnou panenskou přírodu do neprostupné mlhy. Musel přistát na nerovném balvanu, kde hrozilo, že se raketa převrátí. Bouři přečkal v obětí kartonu a myslel přitom na nebohá stáda otrlé zvěře. Když obloha opět zmodrala a bylo bezpečné vylézt ven, zjistil, že mlha od základů přetvořila krajinu okolo. Vítr se škodolibě vysmíval. Rozhodl se vyšplhat na nejvyšší vrchol a rozhlédnout se kolem. Potřetí zalovil v ranečku a s dalekohledem v ruce zdolal zubatou stěnu před ním. V dálce zahlédl zlatavou pláň. Fantasticky se třpytila ve slunečním svitu.
Raketa z kartonu zaburácela. Hornatou přírodu vystřídaly zelenavé nížiny, a ty ustoupily vyprahlé stepi. Trvalo jen okamžik, než pukliny v zemi zasypal doruda rozpálený písek. V kokpitu se začal tetelit vzduch. Vyschlo mu v krku. Přistál v oceánu vln zamrzlých v čase a převrácených v písek. Ohnivý kotouč nízko na obloze hrozil sežehnout všechno živé i neživé. Ostré paprsky ho štípaly v očích. Utřel si z čela pot a hmátl do ranečku počtvrté. Jakmile oči zahalil stín, spatřil, že písečné duny jsou mnohem rozsáhlejší, než se prvně zdálo. Cestovatelský klobouček na hlavě těžkl a on zjistil, že je unavený. Dokonce i kartonové torzo rakety se zdálo být jaksi pokroucené a vyčerpané. A tak nastoupil a opustil žár rudého světa.
Motorem se roznesl štiplavý kouř. Vysušený karton se vmžiku vznítil a raketa se v letu rozpadla na kusy. Padal a řítil se k zemi. Popáté zašmátral v ranečku. Jenže nic, co by mu dokázalo pomoci, nenašel. Nikdo ho neslyšel volat o pomoc. Ani poušť, ani skalisté hory, ani lesy, ani ledová kra. Ještě před tím, než umřel, napadlo ho, že už nikdy nepostaví raketu z kartonu.
D.
